Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and failure to cure defect.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by P. C. against a district court decision. The applicant failed to provide proof of legal representation by an advocate, a mandatory requirement under the Constitutional Court Act. The Court dismissed the complaint because the applicant had previously filed numerous complaints and was repeatedly instructed to comply with formal requirements, making further warnings unnecessary.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a constitutional complaint lacks mandatory legal representation by an advocate and the applicant has been repeatedly warned of this requirement in prior proceedings, the complaint is inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2011 ve věci ústavní stížnosti P. C., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2011 čj. 22 C 33/2005-506 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 28. 3. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatele, jímž se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu.
Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem však vyplývá, že stěžovatel, který podal již desítky ústavních stížností, byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval (např. v řízeních I. ÚS 3326/10,
II. ÚS 2006/10
,
III. ÚS 2145/10
,
III. ÚS 2129/10
,
III. ÚS 1405/10
,
III. ÚS 1150/10
,
IV. ÚS 1185/10
,
IV. ÚS 847/10
,
IV. ÚS 878/11
). Stěžovatel byl tedy již opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.
Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelem v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo mu formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jeho dalších ústavních stížností.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. března 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj