Constitutional Court dismisses appeal against judge's recusal due to reasonable doubt of impartiality from abusive complaints.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic ruled to exclude Judge Jan Musil from the case III. ÚS 2129/10 due to reasonable doubts regarding his impartiality. The applicant had made abusive personal attacks against the judge and falsely accused him of past collaboration, which the judge acknowledged could potentially cause antipathy. The court applied the principle that recusal is warranted not only by proven bias but whenever reasonable doubts about impartiality exist, thus upholding the judge's removal.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Recusal of a judge is required not only when bias is proven but whenever reasonable doubts regarding their impartiality exist, even if the judge personally denies feeling biased.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci návrhu P. C., zastoupeného Mgr. Michaelem Kohlem, advokátem se sídlem Jirečkova 1017/18, 170 00 Praha 7, na vyloučení Jana Musila, soudce Ústavního soudu, z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 2129/10
z důvodu jeho podjatosti takto:
Soudce Jan Musil je z projednání a rozhodování ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 2129/10
vyloučen.
Odůvodnění:
I. Stěžovatel podal 22. 7. 2010 ústavní stížnost, jež je vedena pod
sp. zn. III. ÚS 2129/10
. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2010 stěžovatel navrhl, aby soudce III. senátu Ústavního soudu Jan Musil byl vyloučen z projednávání této věci, jehož se účastní.
Dne 2. 9. 2010 soudce Jan Musil v písemném vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že k samotnému předmětu ústavní stížnosti nemá žádný osobní vztah a necítí se být podjatý; vyjádřil však názor, že by mohla eventuálně vzniknout pochybnost o jeho objektivitě ve vztahu k osobě stěžovatele. Stěžovatel se totiž ve svém návrhu na jeho vyloučení z projednávání věci o jeho osobě vyjádřil hrubě urážlivým způsobem, přičemž jako důvod jeho údajné podjatosti nepravdivě uvedl, že byl „aktivní kolaborant s nelidskou komunistickou diktaturou a ruským okupačním režimem.“ Ačkoliv tato stěžovatelova tvrzení považuje za absurdní a odmítá je, má pochybnost o tom, zda hrubě urážlivá forma stěžovatelových námitek u něj eventuálně nevzbudí pocit antipatie vůči stěžovateli, což by mohlo ovlivnit jeho rozhodování ve věci; stěžovatel uplatnil vůči jeho osobě námitky již v několika předchozích řízeních vedených pod
sp. zn. III. ÚS 259/05
,
III. ÚS 636/06
,
III. ÚS 718/06
,
III. ÚS 1150/10
a
III. ÚS 1405/10
, v nichž IV. senátem bylo rozhodnuto o jeho vyloučení. Z těchto důvodů navrhl, aby IV. senát stejně rozhodl i v tomto případě.
II. Dle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, Sb. n. u. sv. 6, str. 429), tedy „jeví-li se“, že by podjatým býti mohl.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v projednávání věci byly vyvolány pochybnosti o nepodjatosti soudce Jana Musila; proto čtvrtý senát rozhodl podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu