Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 878/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.878.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements for legal representation.

Numero d'incarto IV.ÚS 878/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint because the filing lacked mandatory legal representation. Although the applicant argued the statutory deadline was still running, the Court noted the applicant had previously filed dozens of complaints and was repeatedly warned about the necessity of counsel. Consequently, the Court determined that the applicant was sufficiently informed and could not rely on a new deadline to cure the formal defect.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party has repeatedly failed to comply with formal requirements for legal representation in prior constitutional complaints, the court may deem them sufficiently informed and dismiss the current complaint for non-compliance without issuing a new warning.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal representation formal requirements repeated warnings statutory deadline procedural defect dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2011 ve věci ústavní stížnosti P. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2011 čj. 20 Co 500/2010-498 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2010 čj. 22 C 33/2005-399 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 25. 3. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatele, jímž se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem však vyplývá, že stěžovatel, který podal již desítky ústavních stížností, byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval (např. v řízeních I. ÚS 3326/10,

II. ÚS 2006/10

,

III. ÚS 2145/10

,

III. ÚS 2129/10

,

III. ÚS 1405/10

,

III. ÚS 1150/10

,

IV. ÚS 1185/10

,

IV. ÚS 847/10

). Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.

Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelem v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo mu formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jeho dalších ústavních stížností.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že naříkané rozhodnutí odvolacího soudu (v záhlaví návrhu snad omylem označeného jako "usnesení sp. zn. 4 Nd 469/2010-31") mu bylo doručeno dne 3. 2. 2011; lhůta k podání nyní již řádné a advokátem sepsané ústavní stížnosti mu proto stále ještě běží.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj