Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding customs duties and tax collection procedures. The court rejects claims of violated fundamental rights. The High Administrative Court's decision is upheld as legally sound.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by V. G. against administrative rulings on supplementary customs duty and VAT assessments. The complainant argued that customs authorities exceeded their statutory powers and violated fundamental rights by failing to inform him of the verification procedure. The court found no violation of rights because the High Administrative Court had thoroughly addressed all objections and correctly applied relevant customs and tax laws.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as obviously unfounded when the High Administrative Court has already comprehensively examined the applicant's objections and provided a convincing legal justification for the administrative proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, AK se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti výrokům II. a III. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009 čj. 7 Afs 53/2008-122, výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2008 čj. 15 Ca 80/2007-70, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2007 čj. 479/07-2001-21-4 a ze dne 25. 1. 2007 čj. 479/07-2001-21-5 a dodatečným platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2006 č. 96/2006 čj. 1937/06-2063-021/2 a ze dne 19. 5. 2006 č. 97/2006 čj. 1937/06-2063-021/3 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 4. 8. 2009 se V. G. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí správních soudů (resp. jejich části) a jim předcházející správní rozhodnutí celních orgánů vydaná ve věcech dodatečného vyměření cla a daně z přidané hodnoty.
II. V části II. ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil domněnku, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva a svobody zaručená v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V části III. ústavní stížnosti stěžovatel mj. poukázal na čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (dále jen "Dohoda o přidružení"; sdělení č. 7/1995 Sb.) týkající se ověřování důkazu původu zboží a uvedl, že postupem celního úřadu byl znevýhodněn a že celní orgány v jeho případě překročily zákonem jim vymezené kompetence, k čemuž obecné soudy nepřihlédly. O zahájení postverifikačního řízení, na základě něhož mu vznikla povinnost platit daň, nebyl informován a nemohl do něj nijak zasáhnout. Namítl, že v daňovém řízení bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), a zásady stanovené v § 31 odst. 2, 4 a 9 daňového řádu.
Stěžovatel uvedl, že práva vyplývající z uvedených zákonných ustanovení jsou zakotvena i v Listině a že mu byla postupem celních orgánů a následně i soudů upřena.
III. Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyslovených již dříve v obdobných věcech týkajících se týchž účastníků projednávaných pod
sp. zn. IV. ÚS 1675/09
,
IV. ÚS 1787/09
,
I. ÚS 1827/09
,
IV. ÚS 1825/09
,
IV. ÚS 2161/09
a
II. ÚS 2160/09
; proto i nyní konstatuje, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolával, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými a přiléhavým způsobem vyložil, s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4, za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a § 96 daňového řádu, proč postup celního úřadu při dodatečném vyměření cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů pro neprokázání jejich původu ze států Evropské unie byl správný, stejně jako napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu