Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding customs duties and origin determination under Association Agreement Protocol 4.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an automobile importer against administrative rulings on customs duties. The petitioner argued that customs authorities improperly determined the non-EU origin of goods and denied participation rights in the export state's verification process. The court found no violation of fundamental rights because the customs procedure was lawful, evidence regarding the goods' origin was insufficient, and the denial of preferential treatment was justified under the Association Agreement Protocol 4.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is deemed obviously unfounded and thus inadmissible when the competent authority's decision is properly reasoned, the facts are established, and no fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order have been violated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009 č. j. 7 Afs 61/2008-102 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008 č. j. 15 Ca 301/2007-67, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení jimi byla porušena práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4. Poukázal na postup celních orgánů na straně dovážející země - ten považuje za zaměřený na jeho osobu, jako dovozce automobilů, jakož i na jednání na straně vývozce, který neprojevil řádný zájem předložit doklady o původu zboží. Tak dospěl celní úřad k závěru, že dovezené zboží evropských značek nemá původ ve státech Evropského společenství a platebním výměrem mu vyměřil clo a daň z přidané hodnoty. Proti tomuto výměru se bránil u soudů, proti jejichž rozhodnutím jeho stížnost směřuje, když nemůže souhlasit s tím, že pravomoc týkající se určení původu zboží byla v zásadě udělena orgánům vývozního státu a dovozce nemá a ani on jako stěžovatel neměl možnost se takového řízení účastnit. Označený postup nepovažuje za souladný se snahou Evropského společenství o postupné odbourávání překážek volného pohybu zboží.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými a přiléhavým způsobem vyložil, s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4, za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proč postup celního úřadu při dodatečném platebním výměru cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů pro neprokázání jejich původu ze států Evropské unie byl správný, stejně jako napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze na ně v dalším odkázat. Nutno konstatovat, že z obsahu obou stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že kompetentní celní orgány vývozce při verifikačním řízení konaly náležitým způsobem a že se pochybnosti o původu zboží a také o pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv a faktur) nepodařilo odstranit - nárok na preference (celní zvýhodnění) proto nebyl přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu