Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2161/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2161.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as previously rejected identical complaints were found clearly unfounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 2161/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint against administrative and court rulings regarding customs duties. The petitioner argued discrimination and procedural violations in post-verification proceedings, but the Court found these claims identical to those already dismissed in three prior decisions. Consequently, the Court ruled the current complaint was clearly unfounded under the law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the petitioner has previously lodged identical complaints regarding identical decisions which were already rejected.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded identical complaints procedural review customs duties post-verification discrimination claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z takto vyložených důvodů odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protokol č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení
sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb.
§ 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8, 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
§ 31 odst. 2, 4, 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
1, 2, 6, 7, 8, 9 a v § 31 odst. 2, 4, 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, o ústavní stížnosti proti výroku II. a III. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 55/2008-220 ze dne 14. 5. 2009, výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Ca 100/2007-168 ze dne 10. 3. 2008, rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem č. j. 1724/07-2001-21-6 až 1724/07-2001-21-14, č. j. 1724/07-2001-21-19 a č. j. 1724/07-2001-21-25 až 1724/07-2001-21-32 ze dne 21. 3. 2007 a platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem č. 174/2006 až 182/2006, č. 187/2006 a č. 193/2006 až 200/2006 ze dne 21. 7. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů a jim předcházejících rozhodnutí správních orgánů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že platebními výměry Celního úřadu Ústí nad Labem č. 169/2006 až 200/2006 ze dne 21. 7. 2006 bylo stěžovateli dodatečně vyměřeno clo a daň z přidané hodnoty za automobily, dovezené do České republiky v letech 2003 a 2004. Odvolání stěžovatele proti platebním výměrům byla rozhodnutími Celního ředitelství Ústí nad Labem (dále jen "celní ředitelství") č. j. 1724/07-2001-21-1 až 1724/07-2001-21-32 ze dne 21. 3. 2007 zamítnuta. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 15 Ca 100/2007-168 ze dne 10. 3. 2008 část rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil celnímu ředitelství k dalšímu řízení (výrok I.). Ve zbývající části, tzn. ve vztahu k rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto usnesení, krajský soud žalobu zamítl (výrok II.) a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů řízení (výrok III.). O kasačních stížnostech stěžovatele a celního ředitelství rozhodl následně Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 Afs 55/2008-220 ze dne 14. 5. 2009 tak, že zrušil část výroku I. rozsudku krajského soudu a celý výrok III. (výrok I. rozsudku Nejvyššího správního soudu), kasační stížnost stěžovatele zamítl (výrok II. rozsudku Nejvyššího správního soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku Nejvyššího správního soudu).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadenými rozhodnutími bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv přitom spatřoval v tom, že byl ze strany celních orgánů diskriminován prováděním pravidelných kontrol bez řádného zdůvodnění a obecné soudy k této skutečnosti nepřihlédly, dále v tom, že postverifikační řízení dle Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů) probíhalo bez toho, že by byl o jeho zahájení vyrozuměn, a v tom, že se nemohl tohoto řízení aktivně účastnit a že neměl právo iniciovat přezkum závěrů z něj vzešlých. Dle přesvědčení stěžovatele správní orgány svým postupem porušily základní zásady daňového řízení obsažené v § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8, 9 a v § 31 odst. 2, 4, 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud výrok II. a III. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 55/2008-220 ze dne 14. 5. 2009, výrok II. rozsudku krajského soudu č. j. 15 Ca 100/2007-168 ze dne 10. 3. 2008, rozhodnutí celního ředitelství č. j. 1724/07-2001-21-6 až 1724/07-2001-21-14, č. j. 1724/07-2001-21-19 a č. j. 1724/07-2001-21-25 až 1724/07-2001-21-32 ze dne 21. 3. 2007 a platební výměry Celního úřadu Ústí nad Labem č. 174/2006 až 182/2006, č. 187/2006 a č. 193/2006 až 200/2006 ze dne 21. 7. 2006 svým nálezem zrušil.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost není důvodná

Ústavní soud se již s obsahově totožnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele, směřujícími vůči obsahově totožným rozhodnutím obecných soudů, resp. správních orgánů, zabýval v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1675/09

a

IV. ÚS 1787/09

ze dne 10. 8. 2009 a

sp. zn. III. ÚS 1827/09

ze dne 12. 8. 2009 (dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž ve všech případech shledal námitky stěžovatele zjevně neopodstatněnými. Závěry obsažené v uvedených usneseních lze bez dalšího vztáhnout i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud na ně proto pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Z takto vyložených důvodů odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu