Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2160/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2160.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded and customs decisions inadmissible regarding customs duties.

Numero d'incarto II.ÚS 2160/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against administrative rulings from the Supreme Administrative Court, Regional Court, and Customs authorities. The applicant argued that regular customs inspections and tax assessments violated his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, claiming they contradicted the principles of the Association Agreement. The court found no violation of rights because the lower courts thoroughly addressed all claims and correctly applied the Association Agreement regarding the lack of origin for the imported vehicles, while deeming the complaint against customs actions inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as inadmissible if it concerns acts of public power that do not constitute a violation of fundamental rights, or as unfounded if the lower courts have adequately addressed the applicant's arguments.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility customs duties origin Association Agreement Protocol fundamental rights violation unfounded constitutional appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích obecných soudů tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení
§ 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb.
4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č.
§ 96 zákona č. 337/1992 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, se sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009 č. j. 7 Afs 57/2008-112, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008 č. j. 15 Ca 299/2006-71, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-6, ze dne 26. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-7 a č. j. 8357/06-2001-21-8 a platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2006 č. 81/2006 - 83/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 8. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a celních úřadů. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 1, čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel uvedl, že porušení výše uvedených práv spatřuje v tom, že k následnému ověřování důkazů původu jím dováženého zboží přistupovaly celní orgány vůči němu pravidelně a nikoliv namátkově, aniž by to zdůvodnily, postverifikační řízení, na základě kterého mu byla uložena povinnost zaplatit daň z dovážených automobilů, bylo konáno bez jeho vědomí, za účasti celních orgánů vývozního státu. Takový postup označil za jednání, které je v rozporu s myšlenkou přidružení k Evropskému společenství a snahou o odbourávání překážek volného pohybu zboží.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dle § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl, když se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými. S poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl správný - když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie. Na uvedené vyčerpávající a obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že platební výměry byly vydány po konání kompetentních celních orgánů, směřujícím k osvědčení původu zboží a poté, co se pochybnosti o jeho původu a pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv či faktur s prohlášením o původu) nepodařilo odstranit, nebyl nárok na celní zvýhodnění stěžovateli přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení) (totožně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2009

sp. zn. IV. ÚS 1787/09

či usnesení ze dne 10. 8. 2009

sp. zn. IV. ÚS 1675/09

).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích obecných soudů tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Pokud jde o rozhodnutí celních orgánů je v tomto rozsahu ústavní stížnost nepřípustná a jako takovou ji Ústavní soud podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2009

Jiří Nykodým

předseda senátu