Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1825/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1825.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding customs controls as clearly unfounded based on prior identical rulings.

Numero d'incarto IV.ÚS 1825/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against administrative and court decisions regarding customs duties. The applicant alleged discrimination and procedural violations during post-verification inspections without proper notification or participation rights. The court dismissed the complaint as clearly unfounded, citing identical prior rulings where similar claims were already found baseless.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints that are clearly unfounded, having been previously adjudicated in identical cases with the same outcome, must be rejected without further examination.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded customs duties procedural rights prior rulings discrimination claim post-verification inspection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z takto vyložených důvodů odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 111/2008-55 ze dne 2. 4. 2009, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Ca 21/2008-31 ze dne 15. 9. 2008, rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem č. j. 3104-26/07-200100-21, č. j. 3104-23/07-200100-21, č. j. 3104-22/07-200100-21, č. j. 3104-18/07-200100-21, č. j. 3104-17/07-200100-21, č. j. 3104-16/07-200100-21 a č. j. 3104-15/07-200100-21 ze dne 31. 10. 2007 a platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem č. 215/2006, č. 216/2006, č. 217/2006, č. 218/2006, č. 222/2006, č. 223/2006 a č. 226/2006 ze dne 11. 8. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 13. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů a jim předcházejících rozhodnutí správních orgánů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že platebními výměry Celního úřadu Ústí nad Labem č. 215/2006, č. 216/2006, č. 217/2006, č. 218/2006, č. 222/2006, č. 223/2006 a č. 226/2006 ze dne 11. 8. 2006 bylo stěžovateli dodatečně vyměřeno clo a daň z přidané hodnoty za automobily, dovezené do České republiky v roce 2004. Odvolání stěžovatele proti platebním výměrům byla rozhodnutími Celního ředitelství Ústí nad Labem (dále jen "celní ředitelství") č. j. 3104-26/07-200100-21, č. j. 3104-23/07-200100-21, č. j. 3104-22/07-200100-21, č. j. 3104-18/07-200100-21, č. j. 3104-17/07-200100-21, č. j. 3104-16/07-200100-21 a č. j. 3104-15/07-200100-21 ze dne 31. 10. 2007 zamítnuta. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 15 Ca 21/2008-31 ze dne 15. 9. 2008 zamítl žalobu stěžovatele, směřující vůči rozhodnutím celního ředitelství, rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 111/2008-55 ze dne 2. 4. 2009 pak byla zamítnuta rovněž kasační stížnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadenými rozhodnutími bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv přitom spatřoval v tom, že byl ze strany celních orgánů diskriminován prováděním pravidelných kontrol bez řádného zdůvodnění a obecné soudy k této skutečnosti nepřihlédly, dále v tom, že postverifikační řízení dle Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů) probíhalo bez toho, že by byl o jeho zahájení vyrozuměn, a v tom, že se nemohl tohoto řízení aktivně účastnit a že neměl právo iniciovat přezkum závěrů z něj vzešlých. Dle přesvědčení stěžovatele správní orgány svým postupem porušily základní zásady daňového řízení obsažené v § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8, 9 a v § 31 odst. 2, 4, 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 111/2008-55 ze dne 2. 4. 2009, rozsudek krajského soudu č. j. 15 Ca 21/2008-31 ze dne 15. 9. 2008, rozhodnutí celního ředitelství č. j. 3104-26/07-200100-21, č. j. 3104-23/07-200100-21, č. j. 3104-22/07-200100-21, č. j. 3104-18/07-200100-21, č. j. 3104-17/07-200100-21, č. j. 3104-16/07-200100-21 a č. j. 3104-15/07-200100-21 ze dne 31. 10. 2007 a platební výměry Celního úřadu Ústí nad Labem č. 215/2006, č. 216/2006, č. 217/2006, č. 218/2006, č. 222/2006, č. 223/2006 a č. 226/2006 ze dne 11. 8. 2006 svým nálezem zrušil.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se již s obsahově totožnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele, směřujícími vůči obsahově totožným rozhodnutím obecných soudů, resp. správních orgánů, zabýval v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1675/09

a

IV. ÚS 1787/09

ze dne 10. 8. 2009 a

sp. zn. III. ÚS 1827/09

ze dne 12. 8. 2009 (dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž ve všech případech shledal námitky stěžovatele zjevně neopodstatněnými. Závěry obsažené v uvedených usneseních lze bez dalšího vztáhnout i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud na ně proto pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Z takto vyložených důvodů odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV.senátu Ústavního soudu