Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1576/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1576.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming trial court violated fair trial rights due to evidence evaluation errors.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1576/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging the conviction for property damage. The applicant argued that the lower courts' factual findings were in extreme contradiction with the evidence and violated fair trial principles. The court ruled that the trial court's reasoning was sufficient and that mere factual errors do not constitute a violation of fundamental rights unless they directly infringe upon protected freedoms.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review factual errors or procedural flaws unless they simultaneously result in a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial rights violation factual findings review evidence evaluation error property damage conviction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 135/99
Confrontation right violated when witness testimony obtained abroad without defense participation is used as evidence.
I. ÚS 129/2000
Constitutional Court dismisses conviction due to insufficient evidence proving intent to produce drugs.
III. ÚS 190/01
Constitutional Court annuls lower court ruling for using police explanation records as evidence in traffic violation proceedings.
II. ÚS 291/2000
Constitutional court annuls appeal judgment for failure to address illegal evidence and violate fair trial rights.
III. ÚS 150/93
Constitutional court dismisses appeal; court's duty to evaluate evidence overrides party's right to specific proof methods.
III. ÚS 61/94
Constitutional Court quashes appeal court ruling for violating fair trial rights by ignoring evidence requests.
IV. ÚS 185/96
Constitutional court quashes lower court rulings for violating the right to a fair trial due to improper evidence assessment.
II. ÚS 213/2000
Constitutional Court of Czech Republic annuls criminal verdicts due to violation of fair trial rights and right to defense. The court ruled that holding a main trial in the defendant's absence without valid justification violates fundamental procedural guarantees. The decision emphasizes that the defendant's presence is essential for a fair trial, and the court cannot proceed without them unless specific exceptions apply. The court found that the lower courts failed to meet constitutional standards for criminal proceedings. This case highlights the importance of the right to defense and the necessity of the defendant's participation in criminal trials. The court's ruling ensures that procedural justice is upheld in criminal cases. The decision reinforces the principle that fair trial rights are paramount in the legal system.
I. ÚS 549/2000
Constitutional Court annuls lower court ruling for ignoring evidence violating fair trial rights under Charter of Fundamental Rights.
IV. ÚS 219/03
Constitutional Court annuls fraud conviction due to failure to prove subjective intent and violation of fair trial rights.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti F. L., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, AK se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 42 To 162/2009 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 22. 5. 2009 čj. 13 T 2/2009-74 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem přijatým dne 31. 5. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se F. L. (dále jen "obviněný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů a usnesením Nejvyššího soudu (dále jen "dovolací soud") ze dne 17. 2. 2010 čj. 7 Tdo 112/2010 byla porušena ústavně zaručená základní práva vyplývající z čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tato rozhodnutí vydaná v trestní věci Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 13 T 2/2009 s výjimkou rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 17. 2. 2010 zrušil.

II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu 13 T 2/2009 vyplývají následující skutečnosti.

Dne 22. 5. 2009 nalézací soud obviněného uznal pro skutek v rozsudku popsaný vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku; obviněnému uložil zaplatit poškozené na náhradě škody 14.000,- Kč a se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dne 8. 9. 2009 Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, (dále jen "odvolací soud") odvolání obviněného proti výroku o vině i trestu rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 22. 5. 2009 zamítl jako nedůvodné.

Dne 17. 2. 2010 dovolací soud dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 8. 9. 2009 odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

III. V části II. ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že nalézací, odvolací i dovolací soud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená základní práva dle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny. V části III. uvedl, že nalézací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, která byla v diametrálním až extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Odvolací a dovolací soud základní práva porušily svými závěry o zákonnosti rozhodnutí nalézacího, resp. odvolacího, soudu, a zejména neshledáním extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že k jeho odsouzení došlo postupem příčícím se zásadám vyplývajícím z § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu a odporujícím zásadám formální logiky. Polemizoval se způsobem, jakým obecné soudy hodnotily v řízení provedené důkazy, a uzavřel, že v jeho případě došlo zcela nepochybně k nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě nalézacím a odvolacím soudem učiněnými skutkovými zjištěními, ačkoliv z provedených důkazů nevyplývalo, že předmětné vozidlo bylo poškozeno stěžovatelem a navíc ani nebylo zjištěno, kde se vozidlo v době poškození nacházelo a jaký byl mechanismus jeho poškození.

Nalézací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že setrvává na důvodech, na jejichž základě učinil závěr o vině a trestu, a s tvrzením stěžovatele o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními se neztotožňuje.

IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje v tvrzení stěžovatele, že trestní řízení vedoucí k jeho pravomocnému odsouzení bylo nespravedlivé v důsledku nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů vedoucího k nesprávným skutkovým a následně i právním závěrům.

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost dokazování, hodnocení důkazů, interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález

III. ÚS 23/93

, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná.

Pokud nezjistí extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, Ústavnímu soudu nepřísluší, aby do procesu dokazování zasahoval, a to ani tehdy, pokud by mohl mít za to, že jiné hodnocení důkazů by bylo přiléhavější. Rozhodovací praxe Ústavního soudu definovala určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat. Pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skutkového stavu, tak představuje porušení základních práv a svobod jen za určitých podmínek. Jde o případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy (poznámka pod čarou č. 1), případy důkazů opomenutých (poznámka pod čarou č. 2) a případy svévolného hodnocení provedených důkazů (poznámka pod čarou č. 3) (srov. usnesení ze dne 18. 11. 2008 IV. ÚS 1261/08 dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci ústavněprávní pochybení shora vymezená Ústavní soud neshledal. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatel svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu, z něhož byl obviněn, a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Odvolací soud zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí nalézacího soudu a řízení mu předcházející přezkoumal a konstatoval, že odvolání obviněného směřovalo do hodnocení důkazů, které je výsadním právem nalézacího soudu, do něhož odvolací soud není oprávněn zasahovat, pokud není v rozporu se zásadami formální logiky; své rozhodnutí náležitě odůvodnil.

V důsledku toho věc zůstala v rovině jednoduchého práva a Ústavní soud neshledal prostor pro svůj zásah z důvodu porušení pravidel spravedlivého procesu podle hlavy páté Listiny.

Skutkovými nebo právními omyly obecných soudů by se mohl Ústavní soud zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový zásah však v případě stěžovatelů neshledal.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 28. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

1) První skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace o něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a proto musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. např.nález

IV. ÚS 135/99

, Sb. n. u. sv. 14, str. 121; I. ÚS 129/2000, sv. 19, str. 221; III. ÚS 190/01, sv. 24, str. 237; II. ÚS 291/2000, sv. 26, str. 207 a další).

2) Druhou skupinu tvoří případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez adekvátního odůvodnění zamítnut (event. opomenut), což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci, nebo dále o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí (ať již negativně či pozitivně) zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. např. nález

III. ÚS 150/93

, Sb. n. u., sv.2, str. 87; III. ÚS 61/94, sv. 3, str. 51; IV. ÚS 185/96, sv. 6, str. 461; II. ÚS 213/2000, sv. 25, str. 143; I. ÚS 549/2000, sv. 22, str. 65; IV. ÚS 219/03, sv. 32, str. 225 a další).

3) Třetí skupinou případů vad důkazního řízení tvoří případy, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu v vykonanými důkazy (srov. např. nález

III. ÚS 84/94

, Sb. n. u. sv. 3, str. 257; III. ÚS 166/95, sv. 4, str. 255; II. ÚS 182/02, sv. 31, str. 165 a další).