Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 166/95 ECLI:CZ:US:1995:3.US.166.95 KI-generiert

III.ÚS 166/95 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer III.ÚS 166/95
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu

Legislator-Regeste

KI-generiert

III.ÚS 166/95 · Ústavní soud České republiky: Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu

Ústavní soud České republiky

rozhodl po ústním jednání dne

30. listopadu 1995, v senátě ve věci ústavní stížnosti obchodní

společnosti Š., s. r. o., o zrušení usnesení Městského soudu

v Praze ze dne 5. dubna 1995, sp. zn. 28 Ca 269/94, kterým bylo

zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení ze dne 4. května 1994, čj. ČSSZ-800-St-6003/20.4,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, sp.

zn. 28 Ca 269/94, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í

I. Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky ve lhůtě

stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel

domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna

1995, sp. zn. 28 Ca 269/94, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě

proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.

května 1994, čj. ČSSZ-800-St-6003/20.4.

Uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze se stěžovatel

cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách,

vyplývajících z čl. 4 a 90 Ústavy České republiky. V ústavní

stížnosti se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze, podle

kterého se v případě procesního návrhu, směřujícího proti

rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jedná o opravný

prostředek proti rozhodnutí správního orgánu (§ 250l o. s. ř., §

104e zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jenž

lze podle § 250m odst. 2 o. s. ř. podat ve lhůtě třiceti dnů.

Shodně s názorem Městského soudu v Praze konstatuje, že konec

lhůty pro podání opravného prostředku k soudu v daném případě

připadl na den 14. června 1994. Pochybení soudu však spatřuje ve

skutečnosti, že jím byly nedostatečně zhodnoceny důkazy, týkající

se stanovení dne doručení opravného prostředku Městskému soudu

v Praze. V rozhodnutí soud určil datum doručení opravného

prostředku Městskému soudu v Praze dnem 26. června 1994, ačkoli

byl podle navrhovatele soudu doručen dne 6. června 1994. Na důkaz

uvedeného tvrzení uvádí, že podací razítko v podatelně Městského

soudu v Praze obsahuje údaj o datu podání 6. června 1994 a dále,

že po obdržení napadeného usnesení navrhovatel nahlédnutím do

rejstříku senátu Městského soudu v Praze 28 Ca zjistil, že žaloba

byla tomuto senátu doručena dne 8. června 1994, tj. před termínem

nabytí právní moci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení,

a tudíž i před uplynutím zákonné lhůty k podání opravného

prostředku soudu.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od Městského soudu v Praze k předmětné

ústavní stížnosti vyjádření a spis sp. zn. 28 Ca 269/94.

Ve svém vyjádření ze dne 1. listopadu 1995 JUDr. Eva Pechová,

předsedkyně senátu 28 Ca Městského soudu v Praze, akceptuje

stěžovatelovu námitku, týkající se určení data doručení opravného

prostředku Městskému soudu v Praze. Podle jejího názoru tím došlo

v dané věci skutečně k porušení práva stěžovatele na soudní

ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod),

v důsledku čehož rovněž navrhuje, aby napadené usnesení bylo

zrušeno.

II. Podle § 48 a § 42 zákona č. 182/1993 Sb. provádí Ústavní soud

důkazy, potřebné ke zjištění skutkového stavu. Z obsahu spisu sp.

zn. 28 Ca 269/94 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Procesní návrh "Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení" (č. l. 1) je označen otiskem razítka s textem

"Lustrum", datem 8. června 1994 a nečitelným podpisem. Obsahem č.

l. 11 je pokyn k zaslání kopie opravného prostředku odpůrci

v řízení před obecným soudem a vyžádání správního spisu čj.

ČSSZ-800-St-6003/20.4, který je datován dnem 9. 6. 1994, podepsán

nečitelným podpisem, a je opatřen údajem o vypravení originálu

tohoto dokumentu dne 14. června 1994. Rovněž je k tomuto č. l.

připojena doručenka, obsahující otisk podacího razítka České

správy sociálního zabezpečení s datem 15. června 1994.

Všechny uvedené skutečnosti byly obsaženy v soudním spise.

Jejich zjištění nevyžadovalo z tohoto důvodu vykonání dalších

důkazů.

Uvedenými zjištěními, spolu s vyjádřením Městského soudu

v Praze, má tedy Ústavní soud za prokázané datum doručení

opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí České správy

sociálního zabezpečení Městskému soudu v Praze ve lhůtě, určené

v § 250m odst. 2 o. s. ř.

Městský soud v Praze v dané věci tudíž porušil svou povinnost

pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, zakotvenou

v § 132 o. s. ř. Z hlediska posouzení ústavního nutno zodpovědět

otázku, zdali uvedené porušení o. s. ř. lze podřadit pod pojem

porušení principů řádného procesu, obsažených v čl. 90 Ústavy

České republiky a v čl. 36 a násl. Listiny základních práv

a svobod.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje

v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.

Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 90 Ústavy České

republiky a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.

Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na

řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky)

a vylučujícím libovůli při rozhodování, je nezbytná návaznost mezi

skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně

jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou

právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými

zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění

soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí

považovat za stojící v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky

a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález

Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

). Stejně tak nutno považovat

za rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu situaci,

jestliže v soudním rozhodování jsou skutková zjištění v extrémním

nesouladu s vykonanými důkazy.

V posuzované věci obecný soud zjištěními dospěl k závěru,

podle něhož se za prokázané datum doručení opravného prostředku

stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

Městskému soudu v Praze považuje datum, následující po uplynutí

lhůty, určené v § 250m odst. 2 o. s. ř., což je v extrémním

nesouladu s obsahem spisu sp. zn. 28 Ca 269/94. Tímto došlo

k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, v důsledku čehož Ústavní soud České

republiky usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995,

sp. zn. 28 Ca 269/94, zrušil.

Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné.

V Brně 30. listopadu 1995