Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 841/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.841.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numero d'incarto IV.ÚS 841/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by petitioner P. C. against a Supreme Court decision, citing a procedural defect. The petitioner failed to comply with the mandatory requirement of legal representation by an attorney, a condition the Court had previously emphasized in numerous prior rulings involving the same individual. The Court deemed further warnings unnecessary and ineffective given the petitioner's extensive history of non-compliance with similar procedural obligations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a): Mandatory legal representation by an attorney is a strict condition for filing a constitutional complaint; repeated failure to comply justifies immediate dismissal without further warnings.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural defect dismissal legal representation requirement repeated non-compliance

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele P. C., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2010 sp. zn. 4 Nd 400/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 22. března 2011 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho návrhu na přikázání k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 k Obvodnímu soudu pro Prahu l, z důvodu porušení práva na spravedlivý proces.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel ve svém podání nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem však vyplývá, že stěžovatel, který podal již desítky ústavních stížností, byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval (např. v řízeních

sp. zn. I. ÚS 3326/10

,

II. ÚS 2006/10

,

III. ÚS 2145/10

,

III. ÚS 2129/10

,

III. ÚS 1405/10

,

III. ÚS 1150/10

,

IV. ÚS 1185/10

,

IV. ÚS 847/10

). Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovalo.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudkyně zpravodajka i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzývala k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. dubna 2011

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka