Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and missing procedural requirements.

Ústavní soud rozhodl o návrhu 1) T. R., 2) nezl. T. R., 3) nezl. B. R., 4) H. R., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2016 a návrhu na přednostní projednání, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

První navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 4. 2016 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení městského soudu a navrhuje, aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a Městskému soudu v Praze zakázal porušovat právo účastníků řízení specifikované v čl. 38 Listiny základních práv a svobod nebýt odňat zákonnému soudci a přikázal soudům povinnost přidělit ve věci soudce v souladu s tímto základním ústavním právem. Ve svém podání bez dalšího označuje jako stěžovatele i své nezletilé děti a paní H. R.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Navrhovatelé zejména nejsou zastoupeni advokátem, není přiloženo rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a návrh postrádá argumentaci.

Navrhovatel přitom byl v souvislosti s předchozími podáními Ústavnímu soudu již vícekrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti, včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem, i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 70/15

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1521/15

a další).

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 109/14

,

I. ÚS 2790/14

,

II. ÚS 3270/14

,

I. ÚS 3557/13

,

IV. ÚS 1836/10

,

III. ÚS 2371/10

,

IV. ÚS 29/08

,

IV. ÚS 3408/14

a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně takto již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele

sp. zn. IV. ÚS 2113/15

,

I. ÚS 242/16

,

IV. ÚS 241/16

a dalších.

Ústavní soud pro úplnost uvádí, že pokud by navrhovatel, tj. otec nezletilých dětí, zamýšlel podat ústavní stížnost ve prospěch nezletilých dětí, resp. za účelem ochrany jejich základních práv a svobod ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nebyl by v této pozici k podání ústavní stížnosti legitimován. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na závěry obsažené ve věcech týchž navrhovatelů vedených pod

sp. zn. II. ÚS 452/15

,

III. ÚS 1521/15

,

IV. ÚS 1522/15

.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že návrh na přednostní projednání věci nebyl nijak odůvodněn. Navíc věc byla vyřízena z důvodů výše vyložených bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj