Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1306/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1306.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and formal defects.

Geschäftsnummer III.ÚS 1306/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM Mercis s.r.o. because the applicant failed to engage a lawyer and submitted the petition with formal defects. Although the company's representative had been previously instructed on procedural requirements in similar cases, the Court deemed further individual instructions unnecessary and formalistic. Consequently, the Court applied established judicial practice to dismiss the petition as inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for lack of lawyer representation if the applicant has been repeatedly instructed in identical prior proceedings, rendering further individual warnings ineffective and formalistic.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint lawyer representation procedural defects admissibility repeated instruction formalism Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky TEMPLUM Mercis s. r. o., se sídlem, Benešova Hora 53, Vacov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2012 č. j. 1 As 105/2011-74, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2011 č. j. 10 Af 15/2011-57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2012 se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 2, 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů vydaná v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Navrhovatelka při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyla (a není) zastoupena advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a její podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatelka vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. II. ÚS 2899/09

,

sp. zn. II. ÚS 613/10

,

sp. zn. II. ÚS 1730/11

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ne nepodstatnou je zde přitom i okolnost, že za navrhovatelku jedná jejím jménem jednatel společnosti Ing. P. Ch. (viz www.justice.cz), jenž je jednatelem i ve společnosti TEMPLUM s. r. o, která byla též jako účastník řízení před Ústavním soudem opakovaně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání ústavní stížnosti vyžaduje.

V souladu s judikatorně ustáleným hodnocením nedostatku návrhu včetně zastoupení navrhovatelky advokátem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

,

sp. zn. IV. ÚS 2386/08

,

sp. zn. II. ÚS 713/08

,

sp. zn. II. ÚS 1638/07

,

sp. zn. III. ÚS 847/07

,

sp. zn. III. ÚS 2658/09

a další) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj