III.ÚS 2658/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 Aps 2/2009-104, ze dne 17. 9. 2009, č. j. Aprk 8/2009-13, a proti jinému zásahu orgánu státní moci, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 13. 10. 2009, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zamítl jeho návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu Krajským soudem v Českých Budějovicích a aby zakázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích "pokračovat v porušování práva stěžovatele na spravedlivý proces...", přikázal "předsedovi senátu správního soudu obnovit stav před porušením" a "opravit závadný úkon asistenta soudce".

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. IV. ÚS424/09

,

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 765/09

,

sp. zn. I. ÚS 787/09

,

sp. zn. Pl. ÚS5/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. I. ÚS 467/09

, či

sp. zn. I. ÚS 786/09

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Vědomost o povinném zastoupení, jakož i toho, že tato podmínka podání není splněna (a nebude jím plněna ani pro budoucno), dává stěžovatel ostatně najevo i v nyní posuzovaném návrhu, když uvádí, že "i se stoprvním návrhem se od nynějška ... bude obracet na ÚS bez advokáta".

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem(shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn. II. ÚS 1822/09

,

sp. zn. I.ÚS 1786/09

,

sp. zn. III. ÚS 1989/09

,

sp. zn. IV. ÚS 1785/09

,

II. ÚS 2255/09

,

I. ÚS 2176/09

a další) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl, přičemž poznamenává, že jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

,

sp. zn. IV. ÚS 2386/08

,

sp. zn. II. ÚS 713/08

,

sp. zn. II. ÚS 1638/07

,

sp. zn. III. ÚS 847/07

a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2009

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj