Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and failure to correct defects.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing, citing procedural defects under the Constitutional Court Act. The applicant failed to provide a lawyer with full power of attorney as required by law, despite prior warnings in similar cases. The court ruled that repeated admonitions regarding mandatory legal representation constituted sufficient notice, making further individual warnings unnecessary and the complaint inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant was previously admonished about mandatory lawyer representation and failed to correct the defect within the prescribed time limit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci návrhu navrhovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. března 2016 č. j. 5 As 241/2015-35 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2015 č. j. 31 Ad 6/2015-48, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
1. Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 17. 5. 2016, a který byl doplněn podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 18. 5. 2016, se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny její formální náležitosti a procesní podmínky jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle ust. § 29 a ust. § 30 odst. 1 cit. zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není řádně zastoupena advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v ust. § 34 a § 72 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala dosud již značné množství ústavních stížností, a v mnoha případech nebyla od počátku řízení zastoupena advokátem. V těchto případech pak byla vyzývána k odstranění vad podání a poučena o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta. Řada ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatelka nebyla v řízení před Ústavním soudem zastoupena právním zástupcem z řad advokátů.
6. Z mnoha řízení vedených Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelka byla opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučena (např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2729/13
,
sp. zn. IV. ÚS 3366/13
,
sp. zn. IV. ÚS 3556/13
,
sp. zn. III. ÚS 629/16
, dostupná v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz/).
7. Stěžovatelka je tedy již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby vady odstranila, resp. aby další její podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatelky, která naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad návrhu, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatelky o ochranu svých vlastních práv.
8. Podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
9. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj