Constitutional Court dismisses constitutional complaint for formal defects and lack of required case description.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicants' request to annul lower court decisions due to severe formal and substantive deficiencies in their filing. Although the applicants were previously warned by the same attorney about missing requirements, the court found the submission lacked copies of contested rulings and a detailed factual and legal account of prior proceedings. The court ruled that repeated warnings to the legal representative rendered further individual instructions unnecessary and inefficient, leading to the dismissal of the complaint.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if it lacks required formal elements or a description of the factual and legal situation of the previous proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu 1) T. R., 2) H. R., oba zastoupeni Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, 3) nezl. T. R., 4) nezl. B. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 8. 2015 sp. zn. Nc 19048/2015 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2015 sp. zn. 28 Co 382/2015, spolu s návrhem na přednostní projednání, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění
První navrhovatel a druhá navrhovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2015 domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Ve svém podání bez dalšího označují jako stěžovatele i nezletilé děti prvního navrhovatele. Dne 25. 11. 2015 obdržel Ústavní soud podání vyhotovené advokátem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem. Dne 22. 12.2015 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc vystavená navrhovateli 1) a 2) pro advokáta Mgr. Ing. Dalibora Rakouše.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podání navrhovatelů a jejich právního zástupce za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze, neboť trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. Zejména lze vytknout, že k podání nejsou přiloženy kopie napadených rozhodnutí a ústavní stížnost neobsahuje vylíčení skutkového a právního stavu předchozího řízení před obecnými soudy a tomu relevantní ústavněprávní argumentaci.
Navrhovatelé 1) a 2) přitom byli v souvislosti s jejich předchozími podáními Ústavnímu soudu již vícekrát vyzýváni k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání (srov. např.
sp. zn. IV. ÚS 1520/15
,
IV. ÚS 588/14
,
II. ÚS 70/15
,
II. ÚS 492/15
,
III. ÚS 1521/15
a další).
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např.
sp. zn. IV. ÚS 109/14
,
I. ÚS 2790/14
,
II. ÚS 3270/14
,
I. ÚS 3557/13
,
IV. ÚS 1836/10
,
III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
,
IV. ÚS 3408/14
a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Uvedené je za stejných podmínek nutné vztáhnout i na případy, kdy je doložena plná moc pro zastupování advokátem, avšak podání nevyhovuje zákonu o Ústavním soudu.
Z elektronické evidence Ústavního soudu přitom vyplývá, že nejméně v deseti případech, v nichž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost nebo pro neodstranění vad podání, byli navrhovatelé zastupováni týmž advokátem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem a tento advokát byl také již několikrát vyzýván k odstranění vad podání.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci, informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele
sp. zn. IV. ÚS 2113/15
,
I. ÚS 242/16
,
IV. ÚS 241/16
,
IV. ÚS 3420/15
a dalších.
Ústavní soud pro úplnost uvádí, že pokud by první navrhovatel, tj. otec nezletilých dětí a druhá navrhovatelka (babička) zamýšleli podat ústavní stížnost ve prospěch nezletilých dětí, resp. za účelem ochrany jejich základních práv a svobod ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nebyli by v této pozici k podání ústavní stížnosti legitimováni. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na závěry obsažené ve věcech týchž navrhovatelů vedených pod
sp. zn. II. ÚS 492/15
,
III. ÚS 1521/15
,
IV. ÚS 1522/15
.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že návrh na přednostní projednání věci nebyl nijak odůvodněn. Navíc věc byla vyřízena z důvodů výše vyložených bez zbytečného odkladu.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj