Constitutional complaint dismissed due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement under Constitutional Court Act.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint because the submission lacked mandatory legal representation by a lawyer. Although the applicant had been repeatedly advised of this requirement in previous proceedings, the court found the current filing formally defective and procedurally inadmissible. The court ruled that the complaint was rejected under the relevant statutory provision for non-compliance with representation rules, noting that repeated warnings did not excuse the formal defect.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to be represented by a lawyer, and such failure constitutes a formal defect precluding substantive review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 9 Afs 194/2015-24 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 7. 2015 č. j. 59 Af 179/2014-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 15. 12. 2015 doručena ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2015 č. j. 9 Afs 194/2015-24 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 7. 2015 č. j. 59 Af 179/2014-73.
2. Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala hmotněprávní posouzení. Nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); stěžovatelka musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
3. Jak přitom vyplývá z mnoha řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka v minulosti podala, návrh Ústavnímu soudu zvolila navzdory tomu, že byla opakovaně Ústavním soudem poučena o náležitostech vyžadovaných zákonem pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. řízení o návrzích stěžovatelky
sp. zn. III. ÚS 1555/15
,
sp. zn. II. ÚS 1921/15
,
sp. zn. I. ÚS 2102/15
,
sp. zn. IV. ÚS 2702/15
,
sp. zn. III. ÚS 2036/14
,
sp. zn. IV. ÚS 3306/14
,
sp. zn. I. ÚS 3258/14
).
4. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví požadavek vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za daného stavu lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl z důvodu neodstraněných vad (pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem) podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj