Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because she failed to engage a lawyer with qualified full power of attorney as required by law. Although the applicant had been previously warned about this procedural necessity in similar cases, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the Court applied the standard rule that lack of representation leads to the rejection of the complaint.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation even if the applicant was previously warned, provided the principle of representation has been reliably communicated in identical prior cases.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 130/2014-99 ze dne 30. 6. 2014 a proti usnesení exekutorky JUDr. Zuzany Sobiškové č. j. 180 Ex 9274/12-94 ze dne 10. 3. 02014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání doručeném Ústavnímu soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Činí tak, aniž by byla pro toto řízení zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatelka v minulosti podala, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byla o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučena (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2056/11
,
sp. zn. II. ÚS 740/11
,
sp. zn. III. ÚS 452/11
,
sp. zn. II. ÚS 404/11
,
sp. zn. III. ÚS 340/11
,
sp. zn. IV. ÚS 1270/10
,
sp. zn. IV. ÚS 1836/10
,
sp. zn. III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
a další).
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka