Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing due to procedural defects. The applicant repeatedly failed to include mandatory formalities and was not represented by a lawyer, despite prior warnings. The court deemed further instruction ineffective and formalistic, citing the applicant's history of submitting over forty complaints with similar errors.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30, § 31, § 34, § 72: A constitutional complaint must be filed in strict compliance with statutory formalities and by a lawyer; failure to correct these defects renders the complaint inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky Ireny Štrochové, směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 10. 2015 č. j. 21 Cdo 4558/2015-331 a proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012 č. j. 60 Co 192/2012-245 a ze dne 28. 11. 2014 č. j. 59 Co 446/2014-306, za účasti Nejvyššího soudu České republiky a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2016, Irena Štrochová (dále jen "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí pro údajné porušení základního práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces podle článků 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
Podání stěžovatelky není řádným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť neobsahuje řadu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovených náležitostí, především však stěžovatelka není pro řízení zastoupena advokátem (§ 30, § 31, § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha předcházejících řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka u Ústavního soudu vedla (z nedávné doby např. ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 3146/15
,
sp. zn. VI. ÚS 831/13
,
sp. zn. II. ÚS 962/13
,
sp. zn. I. ÚS 3869/12
), se podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatelka volí opakovaně, ačkoliv byla Ústavním soudem mnohokrát poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a byla vyzývána k odstranění nedostatků návrhu. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2010 k Ústavnímu soudu již nejméně čtyřicet dva ústavních stížností.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatelku dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj