Constitutional complaint dismissed due to failure to meet filing requirements and lack of mandatory lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant, I. Š., against lower court decisions. The court found the filing defective because it lacked mandatory legal representation and had not been substantially amended despite prior warnings. Consequently, the court dismissed the complaint under the relevant statutory provision regarding inadmissible filings.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to meet filing requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer, especially after repeated warnings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně [č.j.] 60 Co 219/2012 - 169 z dne 17.července 2012, a se spojením vůči usnesení Okresního soudu Zlín [č.j.] 8 C 114/2011-64 ze dne 21.1.2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu 9. 10. 2012, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Stížnost evidentně sepsala sama (pomocí počítače). V jejím textu pak mj. uvedla, že požádá Českou advokátní komoru o advokáta.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelčino podání nebylo do dnešního dne relevantně doplněno. Uvedené podání přitom nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka není mimo jiné zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala Ústavnímu soudu již několik návrhů; opakovaně přitom nebyla advokátem zastoupena. Stěžovatelka rovněž byla v již projednaných věcech opakovaně vyzývána k odstranění uvedené vady a byla jí prodlužována lhůta k jejímu odstranění (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 544/12
ze dne 26. března 2012).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jejím vlastním zájmu, aby její další podání již tuto vadu neobsahovala.
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2012
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj