Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to correct formal defects and lack of standing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by the Rychtecký family against lower court decisions. The applicants failed to correct formal defects regarding mandatory legal representation within the statutory deadline, and the court noted their history of ignoring such requirements. Furthermore, the court determined that the minor applicants lacked the legal standing to file the complaint independently.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 85/1996 Coll., on the legal profession; § 43 para. 1 lit. a) and c): A constitutional complaint is rejected if formal defects are not corrected within the prescribed period or if it is filed by persons clearly lacking standing.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Tomáše Rychteckého, 2. Hany Rychtecké, 3. nezl. Tomáše Rychteckého a 4. nezl. Barbory Rychtecké, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 241/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 8. 7. 2015 elektronicky doručena ústavní stížnost proti v záhlaví označeným usnesením (bez uvedení data vydání) s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na zákonného soudce, právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu a právo na rodinný život. Současně bylo požádáno o přednostní projednání věci. Uvedené podání učinil stěžovatel 1., a to jménem i dalších označených stěžovatelů.
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé 1. a 2. přípisem ze dne 27. 7. 2015 vyzváni k odstranění jeho vad. Současně byli poučeni o povinném zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, přičemž byli informováni o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovit advokáta z úřední moci, ale podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát určený Českou advokátní komorou. Pro tento případ byli poučeni, že se musí se žádostí o advokáta sami obrátit na Českou advokátní komoru v Brně. Dále byli upozorněni na následky spojené s neodstraněním vytčených vad. Z připojených poštovních dodejek se podává, že stěžovateli 1. byla uvedená výzva doručena (na základě fikce doručení) dne 9. 8. 2015 a stěžovatelce 2. byla doručena oproti podpisu dne 31. 7. 2015.
Lhůta k odstranění vad uplynula stěžovateli 1. dne 24. 8. 2015 a stěžovatelce 2. dne 17. 8. 2015. Na předmětnou výzvu reagoval pouze stěžovatel 1. podáním doručeným Ústavnímu soudu elektronicky dne 3. 8. 2015, jehož přílohu tvořila fotokopie lékařského vyšetření v Ústavu leteckého zdravotnictví ze dne 27. 7. 2015. Stěžovatelka 2. na výzvu soudu nereagovala vůbec.
K dodatečně zaslanému podání stěžovatele 1. Ústavní soud nepřihlížel. Z dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatel 1. vedl a vede u Ústavního soudu, se totiž podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, a formální náležitosti ústavní stížnosti volí opakovaně, ačkoliv byl Ústavním soudem vícekrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 588/14
,
II. ÚS 492/15
,
III. ÚS 1059/15
,
IV. ÚS 1520/15
,
III. ÚS 2028/15
,
III. ÚS 2031/15
,
II. ÚS 2032/15
). Ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 2114/15
a
IV. ÚS 2113/15
proto Ústavní soud přistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele 1., aniž by považoval za nutné vyzývat ho k odstranění formálních vad jeho podání.
S ohledem na výše uvedené, s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel 1. ani stěžovatelka 2. vady podání ve stanovené lhůtě neodstranili, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost ve vztahu k nim odmítnout. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že stěžovatel 1. podání k Ústavnímu soudu směřoval jménem, ve prospěch či za účelem ochrany práv a zájmů stěžovatelky 2. Právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu totiž vylučuje, aby byla ústavní stížnost podána jménem či ve prospěch jiné osoby (tzv. actio popularis). Uvedené obdobně platí i ve vztahu ke stěžovatelům 3. a 4., tj. k nezletilým dětem Tomáši a Barboře Rychteckým.
Nadto dospěl Ústavní soud, stejně jako ve věcech vedených pod
sp. zn. II. ÚS 492/15
a
sp. zn. III. ÚS 2031/15
, k závěru, že stěžovatelé 3. a 4. nejsou ani osobami oprávněnými k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Na v tomto směru učiněné závěry usnesení
sp. zn. II. ÚS 492/15
ze dne 10. 6. 2015 a
sp. zn. III. ÚS 2031/15
ze dne 13. 8. 2015, které jsou stěžovatelům 1. a 2. známy, Ústavní soud plně odkazuje.
Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění jejích vad ve lhůtě k tomu určené a zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný osobami zjevně neoprávněnými.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2015
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj