Constitutional Court dismisses constitutional complaint for formal defects and lack of mandatory lawyer representation.

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Tomáše Rychteckého, proti "usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 168/2015-488 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 EXE 861/2013-120", spojeného s návrhem na přednostní projednání věci, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 14. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž navrhovatel navrhoval zrušení "usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 168/2015-488 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 EXE 861/2013-120", současně navrhoval přednostní projednání věci.

Podání navrhovatele za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze, neboť trpí řadou formálních i obsahových nedostatků (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2, § 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z dalších řízení o ústavních stížnostech, které navrhovatel vedl a vede u Ústavního soudu, se zjišťuje, že tento postup (jímž jednak ignoruje povinné zastoupené advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti a opakovaně byl bezvýsledně vyzýván k odstranění vad svých podání (viz např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1059/15

,

IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 1522/15

,

III. ÚS 2028/15

,

III. ÚS 2029/15

,

III. ÚS 2031/15

,

II. ÚS 2032/1

).

Obecně sice platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatků podání (jeho vad); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek (uvedené nedostatky) nezdaří odstranit.

Ústavní soud však již v celé řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil názor (srovnej např. usnesení ze dne 26. 1. 2006

sp. zn. III. ÚS 5/06

, ze dne 28. 4. 2009

sp. zn. I. ÚS 987/09

, ze dne 18. 5. 2010

sp. zn. II. ÚS 1361/10

, ze dne 18. 5. 2010

sp. zn. IV. ÚS 1273/10

a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. |III. ÚS 3359/11 a řadu dalších, dostupných na http://nalus.usoud.cz), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení, resp. o povinnosti předložit rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv navrhovatele dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řízeních předchozích. Jestliže tedy Ústavní soud vychází ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá informace byla navrhovateli objektivně způsobilá zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokáta, jeví se setrvání na požadavku dalšího (opětovného) poučení, pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

I v této věci se Ústavní soud, v souladu s tradičním hodnocením nedostatku povinného zastoupené navrhovatele advokátem, včetně nesplnění podmínky podle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu (a ve shodě s výše označenými usneseními), uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh navrhovatele bez jednání odmítl pro neodstranění vad návrhu.

Návrh na přednostní projednání věci nebyl navrhovatelem nijak odůvodněn; odmítnutím návrhu byla však věc vyřízena z důvodů výše vyložených ve lhůtě co nejkratší.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj