Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to applicant's lack of active standing and accessory nature of the legislative review request.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court bailiff against regional court decisions and enforcement rulings. The applicant argued that the challenged acts constituted an unlawful state interference violating fundamental rights and the Constitution. The court rejected the claim because the applicant lacked active standing, having previously filed similar inadmissible complaints, and because the legislative review request was accessory to the main complaint.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant lacks active standing or if the request to annul a statutory provision is accessory to the main complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. března 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, se sídlem Hodonín, Sadová 15, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2014 č. j. 12 Co 433/2014, č. j. 12 Co 443/2014, č. j. 12 Co 444/2014, č. j. 12 Co 445/2014, č. j. 12 Co 446/2014, ze dne 5. ledna 2015 č. j. 12 Co 437/2014, č. j. 12 Co 407/2014, č. j. 12 Co 538/2014, č. j. 12 Co 408/2014, č. j. 12 Co 435/2014, č. j. 12 Co 436/2014, č. j. 12 Co 434/2014, č. j. 12 Co 438/2014 a proti výrokům II. usnesení Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, ze dne 13. června 2014 č. j. 007 EX 2880/14-4, ze dne 19. června 2014 č. j. 007 EX 2916/14-4, ze dne 18. června 2014 č. j. 007 EX 2927/14-4, ze dne 24. června 2014 č. j. 007 EX 2931/14-4, ze dne 24. června 2014 č. j. 007 EX 2938/14-4, ze dne 13. června 2014 č. j. 007 EX 2868/14-4, ze dne 16. června 2014 č. j. 007 EX 2870/14-4, ze dne 31. července 2014 č. j. 007 EX 2872/14-4, ze dne 16. června 2014 č. j. 007 EX 2876/14-4, ze dne 13. června 2014 č. j. 007 EX 2877/14-4, ze dne 13. června 2014 č. j. 007 EX 2878/14-4, ze dne 13. června 2014 č. j. 007 EX 2879/14-4, ze dne 13. června 2014 č. j. 007 EX 2884/14-4, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení čl. II bod 4 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. února 2015 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a usnesení, která vydal jako soudní exekutor podle bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a sice pro rozpor s článkem 36 odst. 1, a též článkem 1, článkem 2 odst. 2 a 3, článkem 3 odst. 1, článkem 4, článkem 9 odst. 1, článkem 11 odst. 1 a 4 a článkem 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 1 odst. 1, článkem 2 odst. 3 a 4 a článkem 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), článkem 4 odst. 2 a článkem 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Napadená rozhodnutí stěžovatel považuje za "jiný zásah státní moci" podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je spojena s návrhem na zrušení ustanovení bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb., které stěžovatel považuje za rozporné s článkem 1 odst. 1, článkem 2 odst. 3 Ústavy, článkem 1, článkem 2 odst. 2, článkem 3 odst. 1, článkem 4, článkem 9 odst. 1, článkem 11 odst. 1 a 4 Listiny a článkem 8 odst. 3 a článkem 26 Úmluvy.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou, neboť stěžovatel postrádá aktivní legitimaci k podání návrhu.
Stěžovatel podal v obdobných věcech již řadu ústavních stížností, o kterých bylo Ústavním soudem rozhodnuto vždy tak, že je nelze projednat, neboť jde o návrhy podané osobou k tomu neoprávněnou (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 636/14
,
II. ÚS 918/14
,
III. ÚS 2657/14
,
IV. ÚS 1132/14
,
IV. ÚS 2656/14
,
IV. ÚS 2658/14
,
III. ÚS 3517/14
a další dostupné na http://nalus.usoud.cz). Odůvodnění těchto rozhodnutí se plně uplatní i při posouzení stěžovatelova návrhu současného. Jelikož jsou tam vtělené názory a závěry stěžovateli známé, Ústavní soud na ně toliko odkazuje.
V souladu se svým předchozím hodnocením ústavních stížností stěžovatele byl i v tomto případě Ústavní soud nucen aplikovat ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout jako podanou někým zjevně neoprávněným.
Co do návrhu na zrušení ustanovení čl. II. bodu 4 zákona č. 396/2012 Sb. platí, že jde o návrh akcesorický, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti (stejně byl hodnocen tento návrh již v usneseních dřívějších), což je důvodem jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu