Constitutional Court dismisses appeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a lower administrative court decision. The applicant had repeatedly been informed since 2007 that legal representation by a lawyer is mandatory before the Constitutional Court, yet he proceeded without counsel. The court dismissed the complaint because the applicant knowingly ignored this statutory requirement despite prior warnings in numerous similar cases.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to be represented by a lawyer, even if previously warned of this mandatory procedural requirement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2013 č. j. 2 As 8/2013-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 14. 5. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž - jak vyplynulo z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku dostupného na www.nssoud.cz - byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. 3 A 58/2010-56 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické … osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není, přestože na tento nedostatek byl opakovaně (od roku 2007 v desítkách případů) upozorňován s poučením, že tato vada, resp. její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; naposledy mu bylo takové poučení poskytnuto v říjnu 2012 ve věci vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 3841/12
. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, stejně tak byl opakovaně uvědoměn i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ve vztahu ke stěžovateli takto Ústavní soud postupuje prakticky opakovaně, naposledy ve věci
sp. zn. I. ÚS 1041/13
a
sp. zn. III. ÚS 1235/13
, kdy usneseními ze dne 29. 4. 2013 ústavní stížnosti odmítl.
Z týchž důvodů shodně rozhodl Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2013
Milada Tomková, v. r.
soudce zpravodaj