Constitutional complaint dismissed for failure to meet formal requirements and lack of lawyer representation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a final administrative court decision. The applicant failed to substantively complete his submission and was not represented by a lawyer, violating statutory requirements for such proceedings. The court ruled that repeated prior warnings to the applicant regarding mandatory legal representation justified the dismissal without issuing a new individual notice.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1, § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to remove defects within the prescribed time limit, particularly the mandatory requirement of lawyer representation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, jíž se stěžovatel domáhal "zrušení konečného aktu Nejvyššího správního soudu pod značkou 6 As 60/2012", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stížnost evidentně sepsal sám (pomocí počítače). Rovněž pomocí počítače do svého podání za předepsaný text: "zastoupen ČAK určeným advokátem:" dopsal: "pro nedostatek prostředků na správní řízení před ČAK nebude určen".
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelovo podání nebylo do dnešního dne relevantně doplněno. Uvedené podání tedy nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel není mimo jiné zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatel podal Ústavnímu soudu řadu návrhů; v nich velmi často nebyl advokátem zastoupen. Přitom byl v již projednaných věcech mnohokrát vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 291/09
ze dne 22. června 2009).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2387/08
ze dne 22. října 2008).
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2013
Vojen Güttler, v. r .
soudce zpravodaj