Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 578/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.578.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses SAZKA's appeal as clearly unfounded due to identical prior rulings on VAT deduction issues.

Numero d'incarto III.ÚS 578/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed SAZKA a.s.'s constitutional complaint against administrative and court decisions regarding Value Added Tax. The applicant argued violations of fundamental rights concerning the right to property and fair trial, claiming excessive VAT deductions were wrongly denied. The Court rejected the claim because the same legal issues had already been comprehensively examined and rejected in multiple prior decisions rendered earlier in 2011.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Article 83 of the Constitution; Article 43, Section 2, Letter a) of the Constitutional Court Act: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded if the applicant has previously raised identical claims before the Court which were found to be unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded VAT deduction prior rulings fundamental rights legal certainty SAZKA a.s.

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Article 83 of the Constitution
Article 87, Section 1, Letter d) of the Constitution
Article 43, Section 2, Letter a) of the Act on the Constitutional Court
Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst.
Article 89, Section 2 of the Constitution
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 1696/09
Constitutional Court dismisses claim that revoking derogatory tax laws invalidates prior tax deductions based on legitimate expectations.
I. ÚS 504/10
Constitutional Court dismisses VAT taxpayer's claim that retroactive repeal of derogatory laws violates fair trial rights.
I. ÚS 1927/09
Constitutional Court dismisses VAT refund claim, ruling Parliament failed to fix unconstitutional derogation after prior ruling.
IV. ÚS 1903/10
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as manifestly unfounded due to repetition of prior case arguments.
III. ÚS 371/10
Constitutional Court dismissed VAT refund claim for retroactive application of repealed tax provisions.
II. ÚS 579/11
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as repealed tax rules remain invalid without explicit legislative reinstatement.
II. ÚS 565/11
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as repealed tax rules do not automatically regain validity.
II. ÚS 776/11
Constitutional Court dismissed VAT refund claim as repealed tax rules did not automatically regain validity.
II. ÚS 720/11
Constitutional Court dismissed VAT refund claim as repealed tax rules did not automatically regain validity.
II. ÚS 899/10
Constitutional Court dismissed VAT refund claim as repealed tax rules cannot regain validity without new legislation.
I. ÚS 2281/10
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as legislative amendment did not revive repealed derogation.
II. ÚS 1319/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky SAZKA a.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele SAZKA a. s., se sídlem v Praze 9, K Žižkovu 851, zastoupeného Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 7 Afs 90/2010-130, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010, č. j. 10 Ca 97/2008-90, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 2926/08-1300-105163, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 16. 8. 2007, č. j. 238596/07/009511/4420, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 1 odst. 1, 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, 2, 4, čl. 11 odst. 1, 4, 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí správních orgánů a soudů, vydaná v daňovém řízení a v řízení o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 9, a to platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2007, kterým stěžovateli vyměřil nadměrný odpočet na dani ve výši 8 490 135 Kč oproti nadměrnému odpočtu vykázanému v daňovém přiznání za toto zdaňovací období ve výši 24 918 102 Kč, přičemž k vydání tohoto platebního výměru přistoupil správce daně poté, co neuznal stěžovatelem v daňovém přiznání uplatněný nárok na nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty u vybraných loterií a jiných podobných her. Odvolací orgán se přitom ztotožnil s právním závěrem správce daně prvního stupně, že rozhodná přijatá zdanitelná plnění byla v posuzovaném zdaňovacím obdobích osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, když ve shodě s ním (a na rozdíl od stěžovatele) dospěl k závěru, že podle ustanovení § 113 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákona o DPH"), pozbylo ustanovení § 68 odst. 10 tohoto zákona platnosti dnem 31. 12. 2004, a proto byla od 1. 1. 2005 činnost stěžovatele podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. j) zákona o DPH osvobozena od daně bez nároku na její odpočet; přitom nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, že zrušením ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH (zde zákonem č. 109/2006, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách) "oživla" ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o DPH.

O žalobě stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že ji jako nedůvodnou zamítl a jako zjevně nedůvodná byla posouzena i kasační stížnost, již proti tomuto rozsudku stěžovatel podal, a proto ji Nejvyšší správní soud rovněž ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v posuzované věci došlo na straně jak finančních orgánů, tak i soudů k protiústavnímu posouzení věci po právní stránce. V případě jím uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty u vybraných loterií a jiných podobných her za rozhodné zdaňovací období vyložily a aplikovaly právní úpravu, tj. ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) zákona o DPH v návaznosti na ustanovení § 68 odst. 10 zákona o DPH (ve znění platném pro toto zdaňovací období), v rozporu s ústavními zásadami a principy, neboť chybně posoudily důsledky zrušení (zákonem č. 109/2006 Sb.) derogačního ustanovení obsaženého v ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH ve znění účinném do 31. 3. 2006 a postupovaly tím v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. S poukazem na legislativní proces při přijímání zákona č. 109/2006 Sb. stěžovatel dovozuje, že postup zákonodárce v této věci jednoznačně vyjadřuje "jeho úmysl opětovně umožnit provozovatelům vybraných loterií a jiných podobných her nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, a to právě na základě ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť časové omezení těchto ustanovení bylo odstraněno právě zrušením předmětného ustanovení § 113 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty", a pokud by naopak "úmyslem zákonodárce bylo, aby tato ustanovení nevyvolávala žádné právní účinky, nečinil by žádných legislativních kroků"; je zřejmé, dovozuje stěžovatel, že "úmyslem zákonodárce muselo být naopak navrátit původní ustanovení, která přechodně učinil neúčinnými, zpět k jejich plné účinnosti". Má tudíž za to, že schválením zákona č. 109/2006 Sb., resp. zrušením derogačního ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH, byla přijata taková právní úprava daně z přidané hodnoty, jež "měla za cíl opětovně umožnit provozovatelům loterií a jiných podobných her uplatňovat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, a to z důvodu státní podpory veřejně prospěšných aktivit".

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Rozhodné pak je, že nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska vymezení rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu, zcela identifikuje se stížnostmi, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to jmenovitě nálezy ze dne 8. 2. 2011,

sp. zn. I. ÚS 1696/09

, ze dne 21. 3. 2011,

sp. zn. I. ÚS 504/10

a

sp. zn. I. ÚS 1927/09

, tak, že ústavní stížnosti zamítl, a dále usneseními ze dne 14. 3. 2011,

sp. zn. IV. ÚS 1903/10

, ze dne 17. 3. 2011,

sp. zn. III. ÚS 371/10

, ze dne 24. 3. 2011,

sp. zn. II. ÚS 579/11

,

sp. zn. II. ÚS 565/11

,

sp. zn. II. ÚS 776/11

,

sp. zn. II. ÚS 720/11

, a

sp. zn. II. ÚS 899/10

, a ze dne 6. 4. 2011,

sp. zn. I. ÚS 2281/10

, jimiž byly ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné odmítnuty.

Rovněž o shodné ústavní stížnosti podané stěžovatelem Ústavní soud již rozhodl, a jako zjevně neopodstatněnou ji usnesením ze dne 31. 3. 2011,

sp. zn. II. ÚS 1319/10

, odmítl.

To je významné potud, že se totožné závěry obsažené zejména ve shora uvedených nálezech, jakož i v usneseních Ústavního soudu uplatní i v dané věci; není totiž důvodu se od nich zde jakkoliv odchýlit, přičemž závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého.

Na příslušná (výše označená) rozhodnutí (nálezy) Ústavního soudu, resp. jeho plná odůvodnění, jakož i na rozhodnutí vydané v obdobné právní věci stěžovatele, zde tudíž postačí již jen odkázat.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost - ve smyslu objasněném výše - jako zjevně neopodstatněnou, a podle vyloženého ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji usnesením mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu