Constitutional Court dismisses VAT refund claim as manifestly unfounded due to repetition of prior case arguments.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Fortuna betting office against tax assessments and court rulings. The petitioner argued that a new VAT law amendment automatically restored the validity of a repealed provision, denying her a VAT deduction. The court rejected this claim as manifestly unfounded because the petitioner repeatedly cited identical arguments from a previously decided case regarding the same tax period.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded when the petitioner repeats arguments already decided in a prior case without new facts or legal reasoning.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti FORTUNA sázková kancelář a.s., IČ: 004 18 382, se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, právně zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem Advokátní kanceláře Bakeš & partneři, Praha 1, Na Příkopě 23, směřující proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 1, ze dne 22. srpna 2007, č.j. 261405/07/001511/7627, a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 3. prosince 2007, č.j. 17021/07-1300-105163, a proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2009, č.j. 11 Ca 36/2008-79, a Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2010, č.j. 2 Afs 14/2010-122, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo majetek vlastnit, vyvlastňovat ve veřejném zájmu zákonným způsobem a zdaňovat, zakotvené v čl. 11 odst. 1, 4 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní a jinou právní ochranu, zakotvené v čl. 4 Ústavy České republiky a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, a rovněž mely být porušeny principy právního státu, zakotvené v čl. 1 odst. 1 a v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.
Výše uvedeným platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 1, byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty za měsíc duben 2007 ve výši 230.237,- Kč. Odvolání Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu napadeným rozhodnutím zamítlo. Následná správní žaloba byla citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl (výrok I.) a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.).
Stěžovatelka uvedla, že v řízení před správcem daně uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen a červenec 2007 (správně se dle napadených rozhodnutí jedná o duben 2007). Finanční úřad jí tento nárok nepřiznal, neboť jinak posoudil důsledky derogačního ustanovení § 113 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění zákona č. 109/2006 Sb. Takový postup posoudily jako správný i odvolací správní orgán a správní soudy, které k podnětům stěžovatelky prováděly následný přezkum. Tímto postupem orgánů veřejné moci mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v naříkaných právech.
Stěžovatelka ve svém podání prezentovala svůj postoj v důkladném a obšírném rozboru uvedené problematiky, a to jak k platné právní úpravě, tak k judikatuře Ústavního soudu i ke komunitárnímu právu. Dospěla přitom k závěru, že pokud v důsledku novely zákona o dani z přidané hodnoty došlo ke zrušení jednoho ustanovení došlo automaticky k obnovení jeho předchozí podoby.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 36/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka podala ústavní stížnost i v dalších shodných případech týkajících se postupu Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Finančního ředitelství v Praze a Finančního úřadu pro Prahu 1. Mezi týmiž účastníky jako v projednávané věci bylo k dnešnímu dni rozhodnuto o ústavní stížnosti
sp. zn. I. ÚS 1696/09
, a to nálezem ze dne 8. února 2011. V tomto nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že: "V právním řádu České republiky není výslovné úpravy, která by předjímala znovunabytí platnosti jednou zrušeného zákona, mělo-li by být obnovení platnosti spjato s projevem vůle jiného státního orgánu než Parlamentu; obecně je proto nutné vycházet z toho, že jednou zrušený zákon bez jeho opětovné vůle, směřující k obnovení platnosti a účinnosti zákona, tyto vlastnosti znovu nabýt nemůže."
Jak již poznamenáno výše, stěžovatelka v odůvodnění své ústavní stížnosti mylně citovala jako předmětné zdaňovací období červen a červenec 2007, o nichž pojednávala právě zmíněná ústavní stížnost
sp. zn. I. ÚS 1696/09
. Ze srovnání ústavních stížností je patrné, že stěžovatelka opakuje argumentaci ze svého předchozího podání.
Za dané situace proto čtvrtý senát na předmětný nález bezezbytku odkazuje.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu