Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 719/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.719.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to identical prior rulings on the same VAT issue.

Numero d'incarto III.ÚS 719/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the Betting Office against administrative and court decisions regarding Value Added Tax. The applicant argued that lower courts failed to consider specific provisions of the VAT Act, applying general rules instead. The Court rejected this claim because the same legal arguments had already been thoroughly examined and rejected in multiple prior decisions rendered earlier in 2011. Consequently, the complaint was deemed clearly unfounded under the law governing constitutional complaints.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's claims regarding a violation of fundamental rights have already been previously adjudicated and rejected by the Court in identical or substantially similar cases.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded Value Added Tax prior rulings binding precedent fundamental rights administrative law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 1696/09
Constitutional Court dismisses claim that revoking derogatory tax laws invalidates prior tax deductions based on legitimate expectations.
I. ÚS 504/10
Constitutional Court dismisses VAT taxpayer's claim that retroactive repeal of derogatory laws violates fair trial rights.
I. ÚS 1927/09
Constitutional Court dismisses VAT refund claim, ruling Parliament failed to fix unconstitutional derogation after prior ruling.
IV. ÚS 1903/10
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as manifestly unfounded due to repetition of prior case arguments.
III. ÚS 371/10
Constitutional Court dismissed VAT refund claim for retroactive application of repealed tax provisions.
II. ÚS 579/11
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as repealed tax rules remain invalid without explicit legislative reinstatement.
II. ÚS 899/10
Constitutional Court dismissed VAT refund claim as repealed tax rules cannot regain validity without new legislation.
II. ÚS 1319/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky SAZKA a.
I. ÚS 2281/10
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as legislative amendment did not revive repealed derogation.
II. ÚS 565/11
Constitutional Court dismisses VAT refund claim as repealed tax rules do not automatically regain validity.
II. ÚS 776/11
Constitutional Court dismissed VAT refund claim as repealed tax rules did not automatically regain validity.
II. ÚS 720/11
Constitutional Court dismissed VAT refund claim as repealed tax rules did not automatically regain validity.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Sázková kancelář, a. s. se sídlem Jaktáře 1475, Uherské Hradiště - Mařatice, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. 5 Afs 82/2010-63, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, č. j. 10 Ca 165/2008-38, rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 7367/08-1300-105163, č. j. 7372/08-1300-105163, č. j. 7371/08-1300-105163, a ze dne ze dne 10. 9. 2008, č. j. 13747/08-1300-105163, a rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 3 ze dne 31. 10. 2007, č. j. 193206/07/003511/4269, č. j. 193226/07/003511/4269, č. j. 193248/07/00351l/4269, a ze dne 12. 2. 2008, č. j. 32863/08/003511/4269, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí správních orgánů a soudů, vydaná v daňovém řízení a v řízení o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu.

Ústavní stížností napadenými rozhodnutími Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti též ústavní stížností napadeným rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 3 a to dodatečnému platebním výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2006 a platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2007, červenec 2007 a říjen 2007, jež vydal správce daně poté, co neuznal stěžovatelem uplatněný nárok na nadměrný odpočet na dani z přidaného hodnoty u vybraných loterií a jiných podobných her. Odvolací orgán se přitom ztotožnil s právním závěrem správce daně prvního stupně, že tato přijatá zdanitelná plnění v rozhodných zdaňovacích obdobích byla osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, když ve shodě s ním (a na rozdíl od stěžovatele) dospěl k závěru, že podle ustanovení § 113 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákona o DPH"), pozbylo ustanovení § 68 odst. 10 tohoto zákona platnosti dnem 31. 12. 2004, a proto byla od 1. 1. 2005 činnost stěžovatele podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. j) zákona o DPH osvobozena od daně bez nároku na její odpočet; přitom nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, že zrušením ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH (zde zákonem č. 109/2006, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách), "oživla" ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o DPH.

O žalobě stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že ji jako nedůvodnou zamítl a jako zjevně nedůvodná byla posouzena i kasační stížnost, již proti tomuto rozsudku stěžovatel podal, pročež ji Nejvyšší správní soud rovněž ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že podstatou sporu je otázka právní aplikace § 113 písm. b) zákona o DPH a účinků tohoto ustanovení ve vztahu k ustanovením § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 téhož předpisu, přičemž setrvává v názoru, že zrušením ustanovení § 113 zákona o DPH [jež stanovil že "ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10" pozbývají platnosti dnem 31. 12. 2004] - zde zákonem č. 109/2006 Sb. - došlo současně k rehabilitaci ustanovení § 68 odst. 10 zákona o DPH. Má tudíž za to, že od 1. 4. 2006 až dosud skýtá zákon o DPH obecnou a speciální úpravu pro provozovatele loterií a jiných podobných her, neboť "zde platí ona obecná ustanovení § 51 odst. 1 písm. j) a § 60, na jejichž základě je provozování loterií a jiných podobných her osvobozeno od daně z přidané hodnoty", avšak "pro určité druhy loterií a jiných podobných her, konkrétně pro loterie a jiné podobné hry provozované podle § 2 písm. a), c), d), f), g), h) a hry provozované na základě povolení Ministerstva financí ČR ve smyslu § 50 odst. 3 zák. č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších právních předpisů, platí úprava speciální, a sice úprava dle § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o dani z přidané hodnoty". Podle stěžovatele však orgány daňové správy a následně i soudy ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o DPH nevzaly v potaz a řídily se výhradně úpravou obecnou, již "aplikovaly na všechny druhy her bez výjimky".

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Klíčové je, že nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska vymezení rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu, zcela identifikuje se stížnostmi, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to jmenovitě nálezy ze dne 8. 2. 2011,

sp. zn. I. ÚS 1696/09

, ze dne 21. 3. 2011,

sp. zn. I. ÚS 504/10

a

sp. zn. I. ÚS 1927/09

, tak, že ústavní stížnosti zamítl, a dále usneseními ze dne 14. 3. 2011,

sp. zn. IV. ÚS 1903/10

, ze dne 17. 3. 2011,

sp. zn. III. ÚS 371/10

, ze dne 24. 3. 2011,

sp. zn. II. ÚS 579/11

a

sp. zn. II. ÚS 899/10

, ze dne 31. 3. 2011,

sp. zn. II. ÚS 1319/10

, a ze dne 6. 4. 2011,

sp. zn. I. ÚS 2281/10

, kterými byly ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné odmítnuty.

Totéž platí i o shodných ústavních stížnostech podaných stěžovatelem; jako zjevně neopodstatněné je usneseními ze dne 24. 3. 2011,

sp. zn. II. ÚS 565/11

,

sp. zn. II. ÚS 776/11

a

sp. zn. II. ÚS 720/11

, odmítl.

To je významné potud, že se závěry obsažené v těchto rozhodnutích (zvláště pak vydaných ve formě nálezů) uplatní i v dané věci; není totiž důvodu se od nich zde jakkoliv odchýlit, a co do vykonatelných nálezů platí, že jejich závaznost ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého.

Na příslušná (výše označená) rozhodnutí (nálezy) Ústavního soudu, resp. jeho plná odůvodnění, jakož i na rozhodnutí vydané v týchž právních věcech stěžovatele, zde tudíž postačí již jen odkázat.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost - ve smyslu objasněném výše - jako zjevně neopodstatněnou, a podle vyloženého ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji usnesením mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu