Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3635/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3635.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and procedural abuse.

Numero d'incarto IV.ÚS 3635/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mgr. D. K. because she was not represented by a lawyer, violating statutory requirements. The applicant had previously filed numerous complaints without counsel and deliberately delayed proceedings by waiting for court warnings. The court ruled that repeated warnings established the necessary knowledge of the rule, making further individual notifications unnecessary and formalistic.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: If a complainant has previously been warned about the mandatory requirement of lawyer representation in multiple prior cases, the court may dismiss a subsequent complaint without issuing a new individual warning, as the complainant is deemed to have knowledge of the rule.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint lawyer representation procedural defect repeated warnings procedural abuse Constitutional Court legal counsel requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
§ 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb.
Návrh neobsahoval náležitosti stanovené v § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2011 ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010 čj. 21 Cm 184/2004-286 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010 čj. 14 Cmo 369/2010-298 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 20. 12. 2010 se Mgr. D. K. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (jejichž kopie k návrhu nepřiložila).

Návrh neobsahoval náležitosti stanovené v § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatelka již dříve podala značné množství ústavních stížností, aniž by byla jako účastnice řízení od počátku zastoupena advokátem; proto byla vyzývána k odstranění vad podání a opakovaně poučována o této své zákonné povinnosti s upozorněním, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta.

Postup stěžovatelky, fakticky směřující k prodlužování řízení vyčkáváním na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatelky na ochraně svých základních práv.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nynější ústavní stížnost trpí stejným formálním deficitem, který stěžovatelce v souvislosti s jinými jejími ústavními stížnostmi vytýkal již dříve, naposledy v usnesení ze dne 19. 5. 2010

sp. zn. IV. ÚS 1365/10

, jímž návrh stěžovatelky odmítl. To je významné potud, že se závěry obsažené v citovaném rozhodnutí uplatní i v projednávané věci; není totiž důvodu se od nich jakkoliv odchýlit, neboť odpovídají standardní a dostupné judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 6. 1. 2009 I. ÚS 3033/08, usnesení ze dne 18. 2. 2010 IV. ÚS 428/10; dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz; dále též stěžovatelce doručené sdělení ze dne 13. 5. 2010 ve věci I. ÚS 1366/10).

Proto stejně jako v citovaném rozhodnutí ze dne 19. 5. 2010 jakož i v dřívějším rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010

sp. zn. I. ÚS 784/10

i nyní Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj