Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 428/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.428.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and missed deadline.

Numero d'incarto IV.ÚS 428/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. F. B. against lower court decisions regarding his legal rights. The applicant failed to meet formal requirements by submitting the complaint without a lawyer and did not correct the defect within the statutory period. The court ruled that repeated prior warnings to the applicant meant no further formal notice was necessary, and the fixed deadline was sufficient to prevent special treatment.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party has been repeatedly warned about the necessity of lawyer representation for constitutional complaints, failure to comply constitutes a fatal defect warranting dismissal without further opportunity to cure.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court Lawyer Representation Formal Defects Statutory Deadline Constitutional Complaint Legal Aid Procedural Requirements

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 18. února 2010 ve věci ústavní stížnosti Ing. F. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009 čj. 18 Co 350/2008-116 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 6. 2008 čj. D 428/2001-70 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. 2. 2010 elektronicky a dne 15. 2. 2010 v písemní formě byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatele, jímž se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, "protože je v rozporu s právem stěžovatele, které zaručuje čl. 11 a násl. Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/93, která je součástí ústavního pořádku ČR a mezinárodní úmluvy, kterými je Česká republika vázána a které byly platné v době rozhodování soudu."

Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích rozhodnutí Ústavního soudu však vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovateli známy již od roku 2002, neboť v řízeních vedených pod

sp. zn. II. ÚS 602/02

,

II. ÚS 338/04

,

II. ÚS 524/04

,

IV. ÚS 815/05

,

IV. ÚS 182/06

,

III. ÚS 559/08

,

I. ÚS 3033/08

,

III. ÚS 123/09

,

IV. ÚS 1321/09

Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval. Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel mnohokrát informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.

Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelem v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo mu formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jeho dalších ústavních stížností.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Ústavní soud zjistil, že naříkané rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno (fikcí) dne 31. 12. 2009. Stěžovateli proto ještě stále běží lhůta k podání nyní již řádné advokátem sepsané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. února 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj