Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to appear with mandatory lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mgr. D. K. because it lacked the mandatory lawyer representation required by law. The applicant had previously filed numerous complaints without counsel and was repeatedly warned of this legal obligation, yet continued to delay proceedings by waiting for court instructions. The court ruled that since the applicant had already been informed of the necessity of legal representation in multiple prior cases, further individual warnings were unnecessary and would be procedurally inefficient.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a complainant has previously filed constitutional complaints without a lawyer and was warned of the requirement, subsequent complaints without counsel are inadmissible without further individual warnings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2010 Ncp 209/2010-111, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 10. 5. 2010, se Mgr. D. K. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí (jehož kopii k návrhu nepřiložila).
Návrh neobsahoval náležitosti stanovené v § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatelka již dříve podala značné množství ústavních stížností, aniž by byla jako účastnice řízení od počátku zastoupena advokátem; proto byla vyzývána k odstranění vad podání a opakovaně poučována o této své zákonné povinnosti s upozorněním, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta.
Postup stěžovatelky, fakticky směřující k prodlužování řízení vyčkáváním na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatelky na ochraně svých základních práv.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nynější ústavní stížnost trpí stejným formálním deficitem, který stěžovatelce v souvislosti s jinými jejími ústavními stížnostmi vytýkal již dříve, naposledy v usnesení ze dne 31. 3. 2010 I. ÚS 784/10, jímž návrh stěžovatelky odmítl. To je významné potud, že se závěry obsažené v citovaném rozhodnutí uplatní i v projednávané věci; není totiž důvodu se od nich jakkoliv odchýlit, neboť odpovídají standardní a dostupné judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 6. 1. 2009 I. ÚS 3033/08, usnesení ze dne 18. 2. 2010 IV. ÚS 428/10; dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz; dále též stěžovatelce doručené sdělení ze dne 13. 5. 2010 ve věci I. ÚS 1366/10).
Proto stejně jako v citovaném rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010 i nyní Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj