Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1145/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.1145.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against preliminary ruling as applicant lacked standing and it is not a final decision.

Numero d'incarto I.ÚS 1145/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a company against preliminary rulings issued by lower courts. The applicant argued for a change in precedent regarding the admissibility of complaints against interim measures, but the Court found she lacked standing as she was not a party to the proceedings where the preliminary order was issued. Furthermore, the Court reaffirmed that constitutional complaints are only admissible against final decisions, not against preliminary measures which do not prejudge the final outcome.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c), e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed by a person not entitled to appeal and if directed against a preliminary measure rather than a final decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility standing in constitutional review preliminary measure finality interim order constitutional challenge party status preliminary proceedings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelka nebyla účastníkem shora uvedené části řízení, takže nesplnila základní podmínku pro podání ústavní stížnosti, zakotvenou v § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 218 písm. b) OSŘ
N., zde odvolání stěžovatelky odmítl jako podané neoprávněnou osobou podle § 218 písm. b) OSŘ, protože zmíněným předběžným opatřením nebyla uložena žádná povinnost ani stěžovatelce ani žalovanému.
§ 218 písm. c) OSŘ
Proto odvolání odmítl jako nepřípustné podle § 218 písm. c) OSŘ.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 494/06
Constitutional complaint dismissed as preliminary ruling requires exhaustion of ordinary remedies first.
II. ÚS 608/06
Constitutional complaint dismissed as inadmissible because preliminary measures are not final decisions subject to constitutional review.
II. ÚS 136/08
Constitutional Court dismisses judge's recusal request due to past representation of opposing party.
II. ÚS 2314/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint against preliminary injunctions as non-exhaustion of remedies. The Court rejects the claim that preliminary measures violate the right to court protection. The Court maintains that only final judgments on the merits are subject to constitutional review. The Court emphasizes the principle of subsidiarity in constitutional complaints. The Court notes that preliminary measures are temporary and do not prejudice the final outcome. The Court finds no new grounds to change its established jurisprudence. The Court concludes that the complaint is inadmissible under the relevant statute. The Court upholds the procedural requirement of exhausting all legal remedies first. The Court states that the situation does not justify an exception to the rule. The Court reiterates that the complaint fails to meet statutory admissibility criteria.
II. ÚS 221/98
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding preliminary measure against property rights. The court rejects procedural and discrimination claims. The court finds no violation of constitutional rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za Tratí 602, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 647/55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, čj. 5 Cmo 4/2010 - 1679, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, čj. 53 Cm 95/2005 - 1497, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 4. 2010, stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i principů zakotvených v čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR. Požadovala, aby Ústavní soud přezkoumal, zda předběžné opatření (tj. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, čj. 53 Cm 95/2005 - 1497), má zákonný podklad. Poukázala na skutečnost, že v průběhu několika let podala řadu ústavních stížností, které Ústavní soud odmítl. Navrhla, aby Ústavní soud opustil dosud zastávaný názor o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí o předběžném opatření z důvodu, že nejde o konečné rozhodnutí ve věci.

Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Městského soudu v Praze o nařízení předběžného opatření bylo, k návrhu žalobce "Prague Associates (Cyprus) Limited", proti žalovanému Ing. K. B., zakázáno konat náhradní valnou hromadu stěžovatelky. Dalším výrokem tohoto usnesení jmenovaný soud zakázal Mgr. M. N. zahájit náhradní valnou hromadu stěžovatelky a vykonávat funkci předsedy této náhradní valné hromady. Odvolání stěžovatelky a dalších stran sporu Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, odmítl usnesením ze dne 10. 2. 2010, čj. 5 Cmo 4/2010 - 1679. S odkazem na svá předcházející rozhodnutí ve věci téže stěžovatelky zdůraznil, že předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce zakázáno konat (resp. zahájit) náhradní valnou hromadu, pozbylo již účinnosti, dokonce bylo z tohoto hlediska neúčinné, a to již v době, kdy příslušná odvolání došla soudu prvního stupně (zmíněná náhradní valná hromada se totiž měla konat 20. 11. 2009). Proto odvolání odmítl jako nepřípustné podle § 218 písm. c) OSŘ. Pokud jde o výrok, týkající se Mgr. M. N., zde odvolání stěžovatelky odmítl jako podané neoprávněnou osobou podle § 218 písm. b) OSŘ, protože zmíněným předběžným opatřením nebyla uložena žádná povinnost ani stěžovatelce ani žalovanému.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak uvedeno shora, účastníky řízení o předběžném opatření, ve kterém bylo vydáno stěžovatelkou napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, čj. 53 Cm 95/2005 - 1497, byl žalobce "Prague Associates (Cyprus) Limited" a žalovaný Ing. K. B. Odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení, pokud směřovalo proti výroku týkajícímu se Mgr. M. N., odmítl Vrchní soud v Praze podle § 218 písm. b) OSŘ, jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelka nebyla účastníkem shora uvedené části řízení, takže nesplnila základní podmínku pro podání ústavní stížnosti, zakotvenou v § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tato skutečnost činí její ústavní stížnost nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, protože se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Ve zbývající části její ústavní stížnost směřuje proti výroku označeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž rozhodl o zákazu konání valné hromady, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo její odvolání odmítnuto. Je pravdou, že Ústavní soud se stěžovatelčinými stížnostmi již několikrát zabýval. V této souvislosti nutno poznamenat, že ani nyní neshledal žádný důvod, proč by měl svou dosavadní judikaturu měnit. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí se stávající argumentací Ústavního soudu, není důvodem, aby ji Ústavní soud v tomto případě měnil. Proto na ni pouze odkazuje (viz především usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 494/06

,

II. ÚS 608/06

či

II. ÚS 136/08

dostupná na http://nalus.usoud.cz) a v poslední řadě pak usnesení

sp. zn. II. ÚS 2314/09

. Jak vyplývá z úpravy v § 74 OSŘ a násl., smyslem předběžného opatření je zatímní (tj. tedy nikoliv s konečnou platností) úprava poměrů účastníků. Předběžné opatření musí mít přitom zákonný podklad, musí být vydáno příslušným orgánem a nemůže být projevem svévole (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 221/98

, N 158/16 SbNU 171). Jde o prostředek s omezenou dobou trvání a není jím prejudikován konečný výsledek sporu. Přípustná ústavní stížnost by měla být směřována právě proti rozhodnutí ve věci samé, které je řešením dané situace. Rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako návrh nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c), e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu