Constitutional complaint dismissed as preliminary ruling requires exhaustion of ordinary remedies first.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company against a preliminary injunction prohibiting a shareholder meeting. The applicant argued the interim measure violated their rights, but the court found the ordinary appeal process had not been fully utilized. Since the preliminary ruling is not a final decision on the merits, the applicant must exhaust all available legal remedies before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 74 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint against a preliminary ruling is inadmissible unless the applicant has exhausted all ordinary legal remedies provided by law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
III. ÚS 494/06
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem v Klatovech, Za Tratí 602, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem v Praze 2, Londýnská 55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2006, čj. 5 Cmo 104/2006-83, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2005, čj. 53 Cm 95/2005-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se domáhá zrušení předběžného opatření, které nařídil v záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze, když toto usnesení bylo v záhlaví rovněž označeným usnesením Vrchního soudu v Praze potvrzeno. Předběžným opatřením bylo zakázáno stěžovatelce konat náhradní valnou hromadu akciové společnosti. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení obou napadených usnesení.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V posuzované ústavní stížnosti jde zejména o otázku povahy předběžného opatření (§ 74 násl. o. s. ř.), které může vydat před zahájením řízení předseda senátu tehdy, jestliže to vyžaduje povaha věci nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Je tedy nepochybné, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, ale že se jedná o rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno, a proto se nejedná o rozhodnutí podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy o rozhodnutí, proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí. Proto také rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná. Posuzovanou ústavní stížností tedy v podstatě brojí stěžovatelka proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (shodně viz usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489).
O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2006