Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 4204/16 ECLI:CZ:US:2017:3.US.4204.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Numéro de cause III.ÚS 4204/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint, finding it lacked necessary formal and material elements. Although the applicant had previously been advised of the mandatory lawyer representation rule under Sections 30 and 31 of the Constitutional Court Act, the Court deemed further warnings ineffective given the applicant's prior exposure to these consequences. Consequently, the Court applied Section 43(1)(a) to dismiss the petition as procedurally inadmissible.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

Sections 30 and 31 of the Constitutional Court Act; The Court may dismiss a constitutional complaint without further warning if the applicant has previously experienced the adverse procedural consequences of failing to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Mots-clés

Généré par l'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility procedural prerequisites repeated warnings Constitutional Court Act

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
Section 30 of the Constitutional Court Act
aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
Section 31 of the Constitutional Court Act
Section 43(1)(a) of the Constitutional Court Act
Z uvedených důvodů se tudíž Ústavní soud i zde uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst.
Section 72(3) of the Constitutional Court Act

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci návrhu navrhovatele Bc. Ladislava Regnarda, označenému jako "Dovolání, V navazujícím pokračování - ústavní stížnost", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 22. 12. 2016 byl Ústavnímu soudu doručen (postoupen Okresním soudem ve Frýdku-Místku) shora označený návrh. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní předpoklady k jeho meritornímu projednání, jejichž splnění vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

2. Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (z poslední doby viz např. řízení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 1303/15

,

II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.

3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení stěžovateli dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze v zásadě obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení (pro konkrétní řízení) neefektivním a formalistickým. S právními následky takto podané ústavní stížnosti již byl navrhovatel dostatečně seznámen, přičemž tyto důsledky již i pocítil (viz např. odmítavá usnesení ve věcech

sp. zn. II. ÚS 3616/15

,

III. ÚS 287/16

,

I. ÚS 1511/15

aj.).

4. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl navrhovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem takové výzvy je primárně poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

5. Z uvedených důvodů se tudíž Ústavní soud i zde uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2017

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu