Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding civil procedure delays.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected Ms. Korczynska's constitutional complaint against the dismissal of her civil claim for damages. She argued that the eight-year procedural delay violated her right to a fair trial and property protection, noting the defendant's death and the lack of an alternative procedure. The Court found the complaint obviously unfounded because the lower courts correctly applied Civil Procedure Code provisions, and procedural rulings generally do not infringe fundamental rights.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are admissible only if substantiated, and procedural rulings adjusting case conduct typically do not violate fundamental rights unless they cause significant injustice.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczynské, zastoupené JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 273/2016-668 ze dne 8. června 2016 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 58 C 224/2008-656 ze dne 2. května 2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení domáhala náhrady škody ve výši 10 000 000 Kč na své advokátce. Žaloba stěžovatelky byla zamítnuta Okresní soudem v Ostravě a rozsudek tohoto soudu byl potvrzen i Krajským soudem v Ostravě. V průběhu dovolacího řízení (zahájeného stěžovatelkou) došlo k úmrtí žalované. Okresní soud přerušil řízení usnesením č. j. 58 C 224/2008-656 do skončení řízení o dědictví po žalované, neboť žalovaná ztratila způsobilost být účastnicí řízení a v řízení nebylo možné hned pokračovat s právním nástupcem. Toto rozhodnutí krajský soud potvrdil usnesením č. j. 8 Co 273/2016-668 s tím, že přesně odpovídá znění § 107 občanského soudního řádu.
2. Proti těmto usnesením krajského a okresního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a na ochranu majetku. Porušení svých práv stěžovatelka spatřovala v tom, že přerušením řízení dochází k opětovnému odložení konečného vyřešení sporu. Jeho prodlužování je nepřijatelné, neboť trvá již 8 let a s ohledem na věk stěžovatelky by rozhodnutí mohlo přijít pozdě - nemusela by se jej dožít. Soudy se nevypořádaly s alternativním postupem, který stěžovatelka navrhla. Řízení mohlo pokračovat po ustanovení opatrovníka zemřelé žalované. Žalovaná byla navíc pojištěna, takže náhrada škody by byla hrazena pojišťovnou, nikoliv z majetku spadajícího do dědického řízení. V takovém případě je přerušení řízení zcela nadbytečné.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 24/02
ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
4. Ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany práv. Ústavní soud je proto zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Procesní rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, tedy ze své povahy zpravidla nejsou s to zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod. Z toho důvodu ostatně Ústavní soud v některých případech obdobné ústavní stížnosti odmítá pro nepřípustnost (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 2590/07
ze dne 12. 10. 2007,
I. ÚS 1548/08
ze dne 4. 7. 2008,
IV. ÚS 3585/14
ze dne 26. 1. 2015 či
II. ÚS 1824/14
ze dne 13. 3. 2015). V jiných případech se soud k možnosti věcného přezkumu staví kladně, ale značně zdrženlivě (srov. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1367/12
ze dne 17. 1. 2013 a tam citovanou judikaturu). Stejný přístup se uplatní i ve věci stěžovatelky.
5. V projednávané věci soudy postupovaly podle znění § 107 občanského soudního řádu. Stěžovatelkou navržené alternativní postupy (např. ustanovení opatrovníka) oproti tomu v občanském soudním řádu nemají oporu (srov. § 29). Rozhodovací důvody obou napadených rozhodnutí jsou zřejmé, obecné soudy je dostatečně vysvětlily. Ústavní soud tak neshledal, že by postupem okresního či krajského soudu došlo k porušení procesních předpisů, které by mělo za následek stěžovatelkou namítaného porušení práva na spravedlivý proces či dokonce k zásahu do vlastnického práva stěžovatele.
6. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu