I.ÚS 2590/07 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. října 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HB-HOLDING, a. s., se sídlem Pražská 57, Řitka, právně zastoupené JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strojnická 11, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 26 Co 174/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou poštovní přepravě dne 3. 10. 2007 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo vlastnit majetek a dále právo na projednání její věci bez zbytečných průtahů.

Napadeným rozhodnutím bylo přerušeno odvolací řízení ve věci, v níž stěžovatelka vystupuje jako žalovaná a v níž jde o určení neúčinnosti právního úkonu.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Napadené rozhodnutí je zcela zjevně rozhodnutím toliko procesním a rozhodně není rozhodnutím, které by bylo rozhodnutím konečným, tj. neupravuje práva a povinnosti stěžovatelky tak, že je již nelze chránit uplatněním právního prostředku před obecnými soudy. Z druhé strany Ústavní soud uznává, že přerušením řízení se prodlužuje období nejistoty pokud jde o majetková práva stěžovatele, nicméně nemůže přehlédnout, že podnětem k přerušení řízení byla právní skutečnost (smrt úpadce - vlastníka věcí patřících do konkursní podstaty) neovlivnitelná soudem, který napadené rozhodnutí vydal. Rozhodné však je, že v daný okamžik je podání ústavní stížnosti rozhodně předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o věci samé rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2007

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj