Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to remove formal defects and lack of legal representation.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected Stanislav Mojžíška's constitutional complaint, citing numerous formal and substantive defects in the filing. The applicant had submitted over 126 petitions without legal representation and was repeatedly warned of the necessity of an advocate. The court dismissed the complaint because the applicant was already sufficiently aware of procedural requirements through prior communications, making further warnings ineffective.
Legislator headnote
AI generated§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without examination if the applicant has repeatedly failed to correct filing defects and lacks legal representation, provided the applicant was previously adequately informed of these requirements.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Stanislava Mojžíška, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Rukopisným podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2017, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel s tím, že napadá řadu usnesení Nejvyššího soudu, jejichž identifikace je z důvodu špatně čitelného rukopisu podání nespolehlivá.
Z podání bylo zjištěno, že je nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, neboť trpí řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu), podání neobsahuje žádnou relevantní argumentaci.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel podal k dnešnímu dni již více než 126 podání, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá žádné rozumné pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl dostatečně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto v nyní projednávané věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl z důvodu neodstranění vad návrhu. Postupoval tak stejně, jako v případě stejného stěžovatele, např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 3380/16
,
II. ÚS 2931/16
,
III. ÚS 2788/16
,
I. ÚS 2737/16
,
II. ÚS 3710/16
a
I. ÚS 4224/16
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2017
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj