Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 3380/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.3380.16.1 AI generated

Constitutional complaint dismissed for failure to meet statutory requirements including mandatory lawyer representation.

Case Number II.ÚS 3380/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint and related request for suspension of enforcement. The applicant failed to comply with statutory requirements, specifically the mandatory requirement for legal representation by a lawyer, despite prior warnings from the Court. The Court ruled that the applicant must be aware of these procedural obligations given previous admonitions, leading to the rejection of the filing without a hearing.

Legislator headnote

AI generated

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 43(1)(a): A constitutional complaint is inadmissible if it does not meet the statutory requirements, including the mandatory requirement for legal representation by a lawyer.

Keywords

AI generated
constitutional complaint mandatory lawyer representation procedural requirements inadmissible filing Constitutional Court

Cited Legislation

AI generated
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1076/2016-202 ze dne 31. srpna 2016, č. j. 30 Cdo 1078/2016-204 ze dne 31. srpna 2016, č. j. 30 Cdo 1079/2016-206 ze dne 31. srpna 2016 a č. j. 21 Cdo 4330, 4331/2016-610 ze dne 4. října 2016, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností ze dne 10. 10. 2016 brojil proti v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu. S ústavní stížností spojil akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad, protože stěžovatel si musí být vědom zákonem stanovených náležitostí, neboť o nich byl v minulosti opakovaně Ústavním soudem poučen, včetně požadavku na povinné zastoupení advokátem a skutečnosti, že Ústavní soud advokáta neustanovuje.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1717/16

ze dne 2. 6. 2016,

sp. zn. III. ÚS 2617/16

ze dne 15. 8. 2016,

sp. zn. II. ÚS 2931/16

ze dne 10. 10. 2016 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz), přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost i s ní spojený návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2016

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj