Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 3710/16 ECLI:CZ:US:2016:2.US.3710.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to formal defects and lack of legal representation.

Case Number II.ÚS 3710/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Stanislava Mojžíška's constitutional complaint regarding delays at the District Court in Opava. The court found the filing defective due to a lack of legal representation and numerous formal errors, noting the applicant had previously filed 125 complaints. The court ruled that repeated warnings and prior proceedings established the applicant's knowledge of these requirements, justifying the dismissal without further explanation.

Legislator headnote

AI generated

§ 30, § 31, § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without substantive examination if the applicant has repeatedly failed to correct formal defects and lacks legal representation, provided they were previously warned of these requirements.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal legal representation requirement formal defects in filing repeated warnings doctrine procedural inadmissibility

Cited Legislation

AI generated
§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 41 letter b) of the Act on the Constitutional Court
Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti průtahům u Okresního soudu v Opavě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodněn :

Dne 8. 11. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která brojí proti údajnému nedoručení některých soudních rozhodnutí Okresním soudem v Opavě.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel k dnešnímu dni obrátil na Ústavní soud ve věcech již celkem 125 ústavních stížností, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá žádné rozumné pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl dostatečně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v nyní projednávané věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Postupoval tak stejně, jako v případě stejného stěžovatele učinil - jen v poslední době - např. již usneseními

sp. zn. II. ÚS 3380/16

,

II. ÚS 2931/16

,

III. ÚS 2788/16

anebo

I. ÚS 2737/16

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj