Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 3512/16 ECLI:CZ:US:2016:3.US.3512.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal claiming minister's refusal to file appeal violates fundamental rights.

Case Number III.ÚS 3512/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Minister of Justice's decision not to file a statutory appeal. The applicant argued that the minister's refusal violated his fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the Constitution. The Court ruled that the statutory appeal is a procedural tool for the minister, not a right for the applicant, and its non-filing does not constitute a violation of fundamental rights.

Legislator headnote

AI generated

§ 266 odst. 1 trestního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The decision of the Minister of Justice not to file a statutory appeal does not violate the applicant's fundamental rights, as the appeal is a procedural instrument available solely to the minister and not a remedy for the applicant.

Keywords

AI generated
statutory appeal minister of justice fundamental rights constitutional complaint procedural instrument non-violation appeal refusal

Cited Legislation

AI generated
§ 266 odst. 1 trestního řádu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
3, § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti, když jde o procesní prostředek, umožňující - podle uvážení ministra spravedlnosti - v mimořádných případech zahájit soudní přezkum pravomocného rozhodnutí.
čl. 8 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a stěžovatel je rovněž toho názoru, že citovaná rozhodnutí obecných soudů jsou v rozporu s čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
čl. 95 Ústavy České republiky
90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Cited Case Law

AI generated
III. ÚS 365/97
Constitutional Court dismisses complaint claiming Minister of Justice must file appeal on legal violation. Court rejects duty to file appeal based on statutory discretion.
IV. ÚS 112/99
Constitutional Court dismisses appeal against dismissal of legal complaint due to expired time limits and lack of direct remedy.
II. ÚS 507/99
Constitutional court dismisses appeal claiming ministerial notification lacks minister's signature as non-binding procedural act.
III. ÚS 70/03
Constitutional Court dismisses complaint claiming Minister of Justice's refusal to file appeal violates right to court protection.
I. ÚS 354/03
Constitutional Court dismissed appeal claiming Minister of Justice violated fair trial rights by refusing to file a legal complaint.
II. ÚS 1105/08
Constitutional court dismisses complaint regarding minister's refusal to file appeal for legal violation.
II. ÚS 385/10
Constitutional complaint dismissed as the minister's notification is not a final judgment and the appeal was time-barred.
I. ÚS 3302/10
Constitutional complaint dismissed as filed late and against a decision not affecting the complainant's rights.
I. ÚS 451/12
Constitutional Court dismisses late constitutional complaint regarding criminal conviction and seized property.
III. ÚS 2604/13
Constitutional Court dismisses appeal as untimely and unsupported by constitutional violations in criminal case.
III. ÚS 259/14
Constitutional Court dismisses complaint as clearly unfounded regarding delayed criminal appeal notification.
IV. ÚS 2896/15
Constitutional Court dismisses appeal as untimely and unfounded regarding ministerial rejection of legal complaint.
II. ÚS 3299/15
Constitutional Court dismisses appeal as unfounded regarding detention complaint delay under Criminal Procedure Code.
II. ÚS 1262/16
Constitutional Court dismisses appeal claiming inaction by Justice Minister violated constitutional rights regarding appeal for violation of law.
III. ÚS 1531/15
Constitutional Court dismisses appeal claiming excessive court error in tax fraud sentencing and trial procedures.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava, směřující proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 25. 8. 2016 o "nepodání stížnosti pro porušení zákona", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona v jeho trestních věcech - proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 6 To 37/2012, a proti řízení vedenému Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 37 T 6/2010. Tento podnět odůvodnil stěžovatel tím, že v řízení pod sp. zn. 37 T 6/2010 je stíhán pro jednání, pro které již byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008. Ministr spravedlnosti mu však přípisem ze dne 25. 8. 2016 sdělil, že po přezkoumání spisového materiálu neshledal důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, odst. 2 trestního řádu a rozhodl o odložení věci.

Dále ústavní stížnost obsahuje argumentaci týkající se řízení sp. zn. 31 T 4/2008 a sp. zn. 37 T 6/2010, ze které dle mínění stěžovatele zcela jasně plyne, že v daném případě došlo k fatálnímu porušení zákona a ministr spravedlnosti měl podat stížnost pro porušení zákona v jeho prospěch, a nikoliv rozhodnout o odložení jeho podnětu.

Obecnými soudy a ministrem spravedlnosti tak byla podle stěžovatele porušena jeho základní práva vyplývající z čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a stěžovatel je rovněž toho názoru, že citovaná rozhodnutí obecných soudů jsou v rozporu s čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

II. Stěžovatelem předložená tvrzení vzal Ústavní soud v úvahu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba posoudit jako zjevně neopodstatněnou - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Napadá-li stěžovatel rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 25. 8. 2016, resp. jeho postup spočívající v nepodání stížnosti pro porušení zákona, je třeba upozornit, že Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že stížnost pro porušení zákona, a tím méně pak podnět k jejímu podání, nelze považovat za poslední prostředek k ochraně práva (§ 72 odst. 3, § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti, když jde o procesní prostředek, umožňující - podle uvážení ministra spravedlnosti - v mimořádných případech zahájit soudní přezkum pravomocného rozhodnutí.

Se samotným podáním podnětu přitom není nutně spojeno zahájení řízení, jelikož ministr spravedlnosti, jako jediný subjekt, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn [§ 266 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů], není povinen podnět akceptovat a vyhovět mu, ale záleží jen na jeho posouzení, zda jsou podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona v konkrétním případě splněny. Pokud důvody pro podání stížnosti neshledá a tento mimořádný opravný prostředek nepodá, nelze v tomto postupu spatřovat dotčení základních práv nebo svobod osoby, která se s uvedeným podnětem na ministra spravedlnosti obrátila.

V této souvislosti a v podrobnostech lze přitom odkázat také na ustálenou judikaturu Ústavního soudu - srov. např. následující usnesení:

sp. zn. III. ÚS 365/97

,

sp. zn. IV. ÚS 112/99

,

sp. zn. II. ÚS 507/99

,

sp. zn. III. ÚS 70/03

,

sp. zn. I. ÚS 354/03

,

sp. zn. II. ÚS 1105/08

,

sp. zn. II. ÚS 385/10

,

sp. zn. I. ÚS 3302/10

,

sp. zn. I. ÚS 451/12

, z nejnovějších pak viz usnesení

sp. zn. III. ÚS 2604/13

,

sp. zn. III. ÚS 259/14

,

sp. zn. IV. ÚS 2896/15

,

sp. zn. II. ÚS 3299/15

nebo

sp. zn. II. ÚS 1262/16

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Námitky stěžovatele, podle kterých rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 25. 8. 2016 o "nepodání stížnosti pro porušení zákona" porušuje jeho ústavně zaručená práva, proto neobstojí.

Ústavní stížnost stěžovatele směřuje toliko proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 25. 8. 2016. Pro úplnost je ale možno poznamenat, že stěžovatel se v textu ústavní stížnosti domáhá také toho, aby Ústavní soud, pokud zjistí závažná pochybení v postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 31 T 4/2008, sám přijal příslušná opatření. O ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2011, sp. zn. 31 T 4/2008, navazujícímu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 6 To 37/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1179/2014, však již bylo Ústavním soudem rozhodnuto usnesením ze dne 22. 10. 2015,

sp. zn. III. ÚS 1531/15

, a tato ústavní stížnost byla posouzena jako zjevně neopodstatněná. Namítá-li pak stěžovatel v nynější ústavní stížnosti také to, že je znovu souzen pro trestné jednání, pro které již byl v minulosti odsouzen, z informací dostupných v aplikaci infoSoud (dostupné na internetových stránkách www.justice.cz) vyplývá, že v aktuálním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 37 T 6/2010 dosud rozsudek soudu prvního stupně vydán nebyl a stěžovatel tak má možnost své námitky uplatnit jednak v rámci nařízených jednání, případně následně prostřednictvím podaného odvolání a dovolání.

III. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2016

Jan Filip v. r.

předseda III. senátu Ústavního soudu