Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 3359/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3359.11.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation and formal defects.

Case Number III.ÚS 3359/11
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by J. K. and TARUS, s. r. o., against Supreme Court rulings. The applicants argued for discriminatory treatment regarding their enforcement proceedings but failed to meet procedural requirements, specifically lacking mandatory lawyer representation and submitting an unclear petition. The court dismissed the complaint because the applicants repeatedly ignored prior warnings about these formalities, rendering further individual instructions ineffective and formalistic.

Legislator headnote

AI generated

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to comply with mandatory lawyer representation and formal requirements, provided the court has previously warned the applicant and the lack of compliance is not excused by repeated identical warnings.

Keywords

AI generated
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation formal defects petition discriminatory treatment claim procedural consequences dismissal

Cited Legislation

AI generated
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jejich podání splňovalo formální a obsahové požadavky (včetně požadavku srozumitelnosti) návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti J. K. a společnosti TARUS, s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Třinci, Jablunkovská 410, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011 sp. zn. 20 Cdo 2279/2011 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011 sp. zn. 20 Cdo 2280/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 11. 2011, brojí navrhovatelé proti diskriminačnímu postupu (se známkami "zločinného spolčení") orgánů veřejné moci (nejen), k němuž mělo podle jejich názoru dojít v jejich exekuční věci. Činí tak, aniž by byli pro toto řízení zastoupeni advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jejich podání splňovalo formální a obsahové požadavky (včetně požadavku srozumitelnosti) návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatelé v minulosti podali, se podává, že tento postup, jímž ignorují povinné zastoupení advokátem (stejně jako další zákonem stanovené náležitosti návrhu), volí, ačkoli byli opakovaně poučeni o této podmínce řízení a postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, co vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

I. ÚS 3016/07

,

III. ÚS 272/08

,

I. ÚS 3040/08

, z poslední doby např.

sp. zn. III. ÚS 1794/11

,

II. ÚS 2072/11

,

III. ÚS 2073/11

či

III. ÚS 2295/11

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil jmenovitě ve věcech J. K. opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2011

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj