Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 2072/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.2072.11.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and failure to meet formal requirements.

Case Number II.ÚS 2072/11
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the petitioner against two municipal court rulings. The petitioner failed to appoint a lawyer with qualified full power of attorney and did not satisfy the formal and substantive requirements for initiating proceedings before the Constitutional Court. The court rejected the complaint because the petitioner had previously filed dozens of similar complaints without a lawyer and was repeatedly warned that non-compliance would lead to dismissal, making further notification ineffective and formalistic.

Legislator headnote

AI generated

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner fails to be represented by a lawyer with qualified full power of attorney and does not meet the formal and substantive requirements for initiating proceedings, especially when the petitioner has previously been warned of this requirement in numerous similar cases.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation qualified full power of attorney formal requirements complaint constitutional complaint inadmissibility repeated warnings petitioner ineffective notification procedure procedural dismissal ruling

Cited Legislation

AI generated
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem postupoval Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011 č. j. 3 Na 150/2010 - 47 a č. j. 3 Na 114/2011 - 35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.

sp. zn. I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

II. ÚS 832/11

,

II. ÚS 1515/11

a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.

Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 438/09

), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem postupoval Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2011

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj