Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 2838/20 ECLI:CZ:US:2020:1.US.2838.20.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of mandatory legal representation per statutory requirements.

Case Number I.ÚS 2838/20
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to a failure to meet statutory procedural requirements. The applicant repeatedly filed complaints without mandatory legal representation, despite prior warnings and knowledge of the rule. Consequently, the court dismissed the petition under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act.

Legislator headnote

AI generated

§ 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints lacking mandatory legal representation are inadmissible.

Keywords

AI generated
mandatory legal representation constitutional complaint admissibility Constitutional Court Act procedural requirements inadmissible petition

Cited Legislation

AI generated
§ 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto jej Ústavní soud bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o návrhu Jana Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 102 VSPH 322/2019-59, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelův návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatel musil být vědom, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (již v desítkách případů) obrátil s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučen, zvolil opět nekvalifikovaný postup. Proto jej Ústavní soud bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v řadě předchozích věcí navrhovatele (např.

sp. zn. III. ÚS 3788/18

,

I. ÚS 1/19

,

I. ÚS 2609/20

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj