Constitutional complaint dismissed due to formal defects including lack of mandatory lawyer representation and failure to attach the contested judgment.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicants' constitutional complaint against a regional court judgment and procedural delays. The applicants argued for a judge of their choice and requested priority processing with free legal representation, but the court found the submission formally defective. The court rejected the complaint because the applicants lacked a mandatory lawyer and failed to attach the contested decision, noting they had previously been warned about these requirements without success.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if it lacks mandatory lawyer representation or fails to attach the contested judgment, and the court may refuse to examine it if the applicant repeatedly submits such defective submissions despite prior warnings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. R. 2) nezl. T. R., 3) nezl. B. R. a 4) H. R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011 č. j. 30 Co 115/2011-101 a průtahům v řízení u Městského soudu v Praze senátem 28 Co a Obvodního soudu pro Prahu 8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 26 4. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelů, respektive prvního stěžovatele, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011 č. j. 30 Co 115/2011-101 ve věci nezletilých dětí. Spolu s návrhem na nepokračování v průtazích v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 a před Městským soudem v Praze, stěžovatel namítá, že rozhodováním senátu 28 Co Městského soudu v Praze dochází opakovaně k odepření jeho práva na zákonného soudce zaručeného čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Dle jeho tvrzení se jedná o opakované nicotné, resp. nulitní rozhodnutí obecných soudů obou úrovní a současně se jedná dlouhodobě o zmatečnostní jednání soudů v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces.
2. Stěžovatel požádal o přednostní projednání jeho věci a prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti o 60 dnů, kdy mu bude přiděleno bezplatné právní zastoupení Českou advokátní komorou. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve věci
sp. zn. IV. ÚS 1302/10
,
I. ÚS 1439/09
a navrhl, aby Ústavní soud přikázal obecným soudům nepokračovat v porušování práv účastníků.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tato splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podání stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel zejména není zastoupen advokátem a k podání ani nepřiložil napadené rozhodnutí (§ 30 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
5. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s podáními trpícími stejnými vadami, především absencí povinného zastoupení advokátem. Tento postup stěžovatel volí opakovaně, přestože již dříve byl poučen o náležitostech řádné ústavní stížnosti i o postupu k odstranění uvedených konkrétních nedostatků svých podání s tím, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí stěžovatelova podání (např. věci stěžovatele vedené pod
sp. zn. I. ÚS 3425/15
,
I. ÚS 3412/15
,
III. ÚS 3418/15
či
II. ÚS 234/16
).
6. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatků podání (návrhu); vyvodit nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) vůči navrhovateli pak lze tehdy, jestliže se vytknuté nedostatky ve lhůtě odstranit nezdaří.
7. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (v řízení o ústavní stížnosti) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, pak se Ústavnímu soudu jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
8. V souladu s opakovaným hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud, stejně jako například ve věcech vedených pod
sp. zn. I. ÚS 233/16
,
III. ÚS 239/16
či
III. ÚS 1332/16
uchýlil i zde k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudce zpravodaj návrh stěžovatele mimo ústní jednání odmítl. Pokud pak stěžovatel ve svém podání žádal o přednostní projednání věci, Ústavní soud konstatuje, že se jedná o akcesorický návrh, který sdílí osud stěžovatelova návrhu (podání).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2016
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj