Constitutional complaint dismissed due to formal defects including lack of mandatory lawyer representation and failure to attach the contested judgment.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. R. 2) nezl. T. R., 3) nezl. B. R. a 4) H. R., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011 č. j. 30 Co 115/2011-101 a průtahům v řízení u Městského soudu v Praze senátem 28 Co a Obvodního soudu pro Prahu 8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 26 4. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelů, respektive prvního stěžovatele, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011 č. j. 30 Co 115/2011-101 ve věci nezletilých dětí. Spolu s návrhem na nepokračování v průtazích v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 a před Městským soudem v Praze, stěžovatel namítá, že rozhodováním senátu 28 Co Městského soudu v Praze dochází opakovaně k odepření jeho práva na zákonného soudce zaručeného čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Dle jeho tvrzení se jedná o opakované nicotné, resp. nulitní rozhodnutí obecných soudů obou úrovní a současně se jedná dlouhodobě o zmatečnostní jednání soudů v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces.

2. Stěžovatel požádal o přednostní projednání jeho věci a prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti o 60 dnů, kdy mu bude přiděleno bezplatné právní zastoupení Českou advokátní komorou. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve věci

sp. zn. IV. ÚS 1302/10

,

I. ÚS 1439/09

a navrhl, aby Ústavní soud přikázal obecným soudům nepokračovat v porušování práv účastníků.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tato splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

4. Podání stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel zejména není zastoupen advokátem a k podání ani nepřiložil napadené rozhodnutí (§ 30 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

5. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s podáními trpícími stejnými vadami, především absencí povinného zastoupení advokátem. Tento postup stěžovatel volí opakovaně, přestože již dříve byl poučen o náležitostech řádné ústavní stížnosti i o postupu k odstranění uvedených konkrétních nedostatků svých podání s tím, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí stěžovatelova podání (např. věci stěžovatele vedené pod

sp. zn. I. ÚS 3425/15

,

I. ÚS 3412/15

,

III. ÚS 3418/15

či

II. ÚS 234/16

).

6. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatků podání (návrhu); vyvodit nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) vůči navrhovateli pak lze tehdy, jestliže se vytknuté nedostatky ve lhůtě odstranit nezdaří.

7. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (v řízení o ústavní stížnosti) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, pak se Ústavnímu soudu jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

8. V souladu s opakovaným hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud, stejně jako například ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 233/16

,

III. ÚS 239/16

či

III. ÚS 1332/16

uchýlil i zde k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudce zpravodaj návrh stěžovatele mimo ústní jednání odmítl. Pokud pak stěžovatel ve svém podání žádal o přednostní projednání věci, Ústavní soud konstatuje, že se jedná o akcesorický návrh, který sdílí osud stěžovatelova návrhu (podání).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2016

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj