Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to formal defects and repeated procedural violations.

Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu T. R., na zrušení blíže neoznačených usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016 a ze dne 19. 2. 2016, vydaných ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0P 35/2012, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 21. 4. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž se navrhovatel domáhá zrušení "usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016 a ze dne 19. 2. 2016 ve věci zamítnutí, resp. odmítnutí přidělení bezplatného právního zastoupení a rozhodnutí o zbavení povinnosti navrhovatele platit soudní poplatek ve věci jeho nezletilých dětí".

Podání navrhovatele za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze, neboť trpí řadou formálních i obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Zejména lze vytknout, že k podání nejsou přiloženy kopie napadených rozhodnutí obecných soudů ani řádná písemná plná moc pro advokáta pro zastupování v řízení. Ústavní stížnost není projednatelná též z toho důvodu, že neobsahuje vylíčení skutkového a právního stavu předchozího řízení před obecnými soudy ani žádnou ústavněprávní argumentaci. Z formulačně zmateného a obtížně srozumitelného odůvodnění navrhovatelova podání se lze toliko dohadovat, co navrhovatel pravděpodobně považuje za porušení jeho základního práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces.

Z několika desítek dalších řízení o ústavních stížnostech, které navrhovatel (i v zastoupení svých nezletilých dětí) vedl a vede u Ústavního soudu, se zjišťuje, že vadný procesní postup volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti a opakovaně byl bezvýsledně vyzýván k odstranění vad svých podání (viz např. ve věci

sp. zn. IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1059/15

,

IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 1522/15

,

III. ÚS 2028/15

,

III. ÚS 2029/15

,

III. ÚS 2031/15

,

IV. ÚS 2030/15

,

I. ÚS 3425/15

a další).

Ústavní soud však již v celé řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil názor (srovnej např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 5/06

,

sp. zn. I. ÚS 987/09

,

sp. zn. II. ÚS 1361/10

,

sp. zn. IV. ÚS 1273/10

,

sp. zn. III. ÚS 3359/11

,

sp. zn. III. ÚS 3421/15

a řadu dalších, dostupných na http://nalus.usoud.cz), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení, resp. o povinnosti předložit rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv navrhovatele dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně stalo v řízeních předchozích. Jestliže tedy Ústavní soud vychází ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá informace byla navrhovateli objektivně způsobilá zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním, jeví se setrvání na požadavku dalšího (opětovného) poučení, pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

I v této věci se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl pro neodstranění vad návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2016

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj