Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of legal representation and procedural defects.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by four individuals against a district court ruling and procedural delays. The applicants failed to meet statutory requirements, specifically lacking mandatory legal representation and providing an unclear petition without attaching the contested decision. The court dismissed the case because the applicants had been repeatedly warned of these formal defects and were fully aware of the necessity of counsel.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. a); Ústavní stížnost musí být podána v právním zastoupení advokátem a musí obsahovat všechny náležitosti, jinak se odmítá mimo ústní jednání.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů 1/ T. R., 2/ nezletilého T. R. a 3/ nezletilé B. R. a 4/ H. R., právně nezastoupených, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 3. 2016 sp. zn. 0 P 35/2012 a proti průtahům v řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2016 bylo napadeno shora specifikované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 a byly namítány průtahy řízení.
2. Ústavní stížnost však nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Vady spočívaly zejména v nedostatku právního zastoupení, neurčitosti petitu a nedoložení napadeného rozhodnutí.
3. Z vnitřní evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se prostřednictvím 1. stěžovatele obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž 1. stěžovatel byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních
sp. zn. IV. ÚS 588/14
,
II. ÚS 1041/15
,
III. ÚS 1059/15
,
IV. ÚS 1520/15
,
III. ÚS 2028/15
,
IV. ÚS 2030/15
,
III. ÚS 2031/15
a dalších). Nelze tedy mít pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996). Lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat 1. stěžovateli princip, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Setrvání na poučení stěžovatele v každém konkrétním případě nesplnění zákonných předpokladů pro řádné podání ústavní stížnosti se v nyní projednávané věci již jeví jako neefektivní a formalistické.
4. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu proto soudu nezbylo, než předmětný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj