Constitutional complaint dismissed for lack of formal requirements and absence of mandatory lawyer representation.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to formal defects and the mandatory requirement for lawyer representation. The applicant repeatedly filed complaints without legal counsel despite prior warnings, violating specific sections of the Constitutional Court Act. Consequently, the court dismissed the petition without a hearing, citing the inefficiency of further instructions given the applicant's established pattern of non-compliance.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Constitutional Court Act; A constitutional complaint filed without mandatory lawyer representation and lacking required formalities is inadmissible and must be rejected without a hearing.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. dubna 2014 č. j. 2 As 50/2014-19 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. února 2014 č. j. 31 Af 52/2013-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem ze dne 13. 6. 2014, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2014 a označeným jako ústavní stížnost, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení jejího práva na spravedlivý proces. Současně navrhla, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Stěžovatelčino podání však není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatelka není pro řízení zastoupena advokátem (§ 34, 72, 30, 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka u Ústavního soudu vedla (např.
sp. zn. IV. ÚS 2729/13
,
IV. ÚS 3366/13
,
IV. ÚS 3556/13
), se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byla Ústavním soudem již mnohokrát poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzývána k odstranění nedostatků návrhu.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh soudcem zpravodajem bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu