Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to identical prior rulings on same periods.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Solar Projekt s.r.o. against administrative and court decisions regarding unpaid electricity fees. The petitioner argued that administrative courts violated constitutional rights by relying on a specific Supreme Court precedent, but the Court found no merit in these claims. The decision was based on the finding that the complaint was manifestly unfounded because the Court had already rejected identical arguments in three separate rulings covering overlapping time periods.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded without a full hearing when the petitioner has already raised identical objections in prior decisions on the same subject matter.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti SOLAR PROJEKT, s.r.o., IČ 280 92 724, se sídlem Brno, Olomoucká 3419/7, právně zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Pásek Honěk & partners, Brno, Lidická 57, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. října 2012, č.j. 7959/12-1200, a rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 2013, č.j. 10 Af 6/2013-35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2013, č.j. 5 Afs 51/2013-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, publikovaného společně s Úmluvou pod č. 209/1992 Sb.
Finanční úřad v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 21. srpna 2012, č.j. 412988/12/077910302673, zamítnul stížnosti stěžovatelky. Její odvolání Finanční ředitelství v Českých Budějovicích citovaným rozhodnutím zamítlo a napadená rozhodnutí správce daně potvrdilo. Následnou správní žalobu výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byla následně zamítnuta i její kasační stížnost.
Stěžovatelka, provozovatelka fotovoltaické elektrárny, se domáhala od smluvního odběratele úhrady elektrické energie za období od 1. do 31. května 2012, avšak požadovaná částka jí však nebyla uhrazena v plné výši, a to s odkazem na odvod dle ustanovení § 7a a násl. zákona č. 180/2005, Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů v platném znění. Stěžovatelka postup odběratele napadla stížností správci daně, který ji však zamítl. Rovněž její odvolání finanční ředitelství zamítlo. Zamítnuta byla rovněž její správní žaloba a následná kasační stížnost. Svoji argumentaci v ústavní stížnosti stěžovatelka založila na nesouhlasu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 17/11, který příslušnou právní úpravu neshledal jako protiústavní. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s postupem správních soudů, které ve svých rozhodnutích vycházely právě z citovaného judikátu, a v ústavní stížnosti s argumentací užitou správními soudy obsáhle polemizuje.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Af 6/2013, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Z lustra Ústavního soudu plyne, že stěžovatelka podala mimo právě projednávané ústavní stížnosti, rovněž další podání, přičemž o identických námitkách již Ústavní soud rozhodl. Usneseními ze dne 26. února 2014,
sp. zn. IV. ÚS 162/14
, vztahujícím se k období od 1. září do 30. listopadu 2011; ze dne 27. února 2014,
sp. zn. III. ÚS 61/14
, vztahujícím se k období od 1. prosince 2011 do 30. dubna 2012; a ze dne 5. března 2014
sp. zn. IV. ÚS 3817/13
, vztahujícím se k období od 1. května do 31. srpna 2011, odmítl příslušné ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k těmto rozhodnutím, i s ohledem na obdobná rozhodnutí ve věcech společností právně zastoupených týmž advokátem a personálně se stěžovatelkou propojených, považuje čtvrtý senát Ústavního soudu za postačující na přechozí rozhodnutí odkázat.
Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2014
Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu