Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 586/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.586.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against lower courts' evidence evaluation in criminal trial.

Geschäftsnummer I.ÚS 586/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jiří Karmazín against lower court rulings in his criminal case. The applicant argued that the courts failed to follow the principle of *in dubio pro reo* and violated his fundamental rights regarding fair trial and presumption of innocence. The court determined that the applicant's claims constituted a mere factual dispute lacking constitutional relevance because the lower courts' evidence evaluation was logically sound and within permissible bounds.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate evidence assessment by ordinary courts unless an extreme excess or irrational conclusion is found.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal evidence evaluation review in dubio pro reo principle logical reasoning standard criminal procedure rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů.
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
Takto se (skutkové) úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.
čl. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného
III. ÚS 166/95
Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
II. ÚS 2804/10
Constitutional Court voids court costs order as lawyer fees for Ministry of Finance were not reasonably necessary.
I. ÚS 564/08
Constitutional court annuls criminal verdicts for violating presumption of innocence and free evaluation of evidence.
III. ÚS 751/06
Constitutional Court dismisses complaint against Supreme Court ruling on procedural delivery of court documents by post.
III. ÚS 3590/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding fair trial rights in criminal fraud case.
II. ÚS 2464/11
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding denial of fair trial in civil appeal proceedings.
IV. ÚS 2825/10
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process and right to compensation for disability pension denial.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Jiřího Karmazína, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Vodňanského 538/4, 169 00 Praha-Břevnov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012 č. j. 6 Tdo 1027/2012-30, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2012 č. j. 10 To 128/2012-165 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. října 2011 č. j. 32 T 167/2011-117, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v jeho trestní věci. Poté, co přednesl její rekapitulaci, obecným soudům vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů, když současně zevrubně předestřel svou vlastní skutkovou verzi předmětného děje a jednotlivé důkazy podrobil svému náhledu na z nich vyplývající skutkové závěry, pročež rovněž uzavřel, že obecné soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo.

Napadenými rozhodnutími se pro uvedené cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 2, čl. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Domáhal se proto posléze, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí po provedeném řízení nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud necítí se být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další).

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu) (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2804/10

,

I. ÚS 564/08

,

III. ÚS 751/06

, usnesení

sp. zn. III. ÚS 3590/11

,

II. ÚS 2464/11

,

IV. ÚS 2825/10

a další), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 54/2013-42, 7 Tdo 725/2012-70, 6 Tdo 1063/2011-34, 3 Tdo 797/2011-106, 11 Tdo 358/2011-30 a další).

Naznačené případy svévolného hodnocení důkazů ve věci stěžovatele shledány nebyly. Skutkové závěry obecnými soudy přijaté jsou v rámci vázanosti pravidly logiky v nezbytném rozsahu řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a z argumentačního prostoru vymezeného provedeným dokazováním jakkoli nevykročují. Takto se (skutkové) úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Důsledkem toho je, že v rovině ústavnosti jeví se námitky stěžovatele jako skutková polemika postrádající z pohledu příkladmo vyjmenované rozhodovací praxe Ústavního soudu ústavněprávní relevanci. Proto bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu