Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 615/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.615.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation despite prior warnings.

Geschäftsnummer II.ÚS 615/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM - společenské hry s. r. o. without a lawyer, despite the company having been repeatedly warned about formal requirements in previous proceedings. The court held that while representation is mandatory, repeated warnings in identical cases make further individual instructions ineffective and formalistic. Consequently, the court dismissed the complaint under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act without a hearing.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint lacking mandatory lawyer representation is inadmissible if the applicant has been repeatedly warned in identical prior proceedings, rendering further individual instructions ineffective.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint lawyer representation mandatory representation inadmissible complaint repeated warnings formal requirements Constitutional Court Act

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Na Ústavní soud se obrátila sama, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak vyžadují procesní pravidla (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu obchodní společnosti TEMPLUM - společenské hry s. r. o., adresa: Radlická 49, 150 00 Praha 5, advokátem nezastoupené, směřujícím proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012, č. j. 53 Co 373/2012-282, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 12. 2. 2013 domáhala s odvoláním na zásah do svých základních práv zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze. Městský soud jím potvrdil prvoinstanční rozhodnutí o odmítnutí opožděného odvolání navrhovatelky. Na Ústavní soud se obrátila sama, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak vyžadují procesní pravidla (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ačkoliv byla navrhovatelka v minulosti již mnohokrát (např. řízení vedená pod

sp. zn. II. ÚS 1599/10

,

I. ÚS 2032/10

,

III. ÚS 2341/10

,

I. ÚS 2831/10

,

III. ÚS 317/11

,

II. ÚS 1730/11

či

IV. ÚS 3796/11

) Ústavním soudem poučena o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, ani nyní je podaný návrh nemá. Lze předpokládat, že stěžovatelka takto postupuje cíleně a zákon o Ústavním soudu záměrně ignoruje.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatků (vad podání); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelčiných věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Vyslyšet nebylo možno ani stěžovatelčinu žádost o "poskytnutí adekvátních lhůt k doplňování ústavní stížnosti". Zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletního a bezvadného návrhu, zvláště je-li stěžovatelka s jeho náležitostmi dobře obeznámena. Faktické prodlužování lhůty určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem (ve stěžovatelčině věci z posledních rozhodnutí např.

sp. zn. I. ÚS 3944/11

či a

sp. zn. III. ÚS 2941/11

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj